O kouzelníku Pelinovi (8.)

4.října 2002 odpoledne
(hráno 11.listopadu 2002)

Když pak přijel Krátkonožka s ponym i havránkem, dostal jsem od havránka referát co se po mém odletu pryč dělo.

Runis to lano nechtěl střílet po mě, ale chtěl ho střelit nad vodu, aby padlo tonoucím před ruce. Když zjistil, že lano už není třeba (vodník toho člověka utopil a ostatní se zachránili na pramici) tak se otočil po svém psu a zjistil, že mu ho někdo odlákává na kus buřtíku. Popadl tedy luk a střelil po "útočníkovi". Psa těsně minul a toho člověka trefil. Ten raději ihned zmizel.

V tu samou chvíli, přirazila na břeh loďka s Markonem a Křemílkem a na Mortimera někdo hodil lano svázané do smyčky. Bohužel havránek nemá tři oči a tak mi nebyl schopen sdělit co se stalo Runisovi. Ten totiž zastřelil svého psa a i později se choval velmi divně…

Ale zpět k Mortimerovi. Toho do své smyčky lapil samotný vodník, zřejmě mu jedna dušička nestačila. Ti dva se začali přetahovat. Leč vodník stál po kolena ve vodě a zdálo se, že mu dodává sílu. Mortimera totiž vtáhl až po kotníky do vody. Pak to bylo chvilku nerozhodně a do přetahované nesportovně zasáhl Markon. Vsedl totiž na koně, vjel na něm do vody a chtěl mečem přetáhnout vodníka. Havránek nevěděl, jestli se mu to povedlo, protože mu Markonův kůň zakryl výhled na akci (on sám seděl pevně zaklesnut drápky na sedle mého ponyho). Runis v tuto chvíli vystřelil vezmi zvláštně šíp, který koně zasáhl. Tohle škrábnutí by válečného koně skorem nevzrušilo, ale Markonův kůň válečný nebyl. Jeho reakci bylo, že se vzepjal.

Další nesportovní chování předvedl Křemílek. Chtěl hodit dýku po vodníkovi, ale jak tam Markon najel s koněm, škrábla dýka koně. Nemohlo to dopadnout jinak, než jak to dopadlo, Markon sletěl s koně. Vodník pustil lano s Mortimerem a preventivně uhnul tak, aby jej nezavalil kůň. To bylo štěstí pro Markona, který dokázal vycouvat zpět na břeh. Mezitím Markonův kůň s řičením odběhl z pláže, Runis nasedl na koně a zaútočil na Markona. Pak zůstal sedět na koni, nebránil se a Markon jej vzteky (a právem?) umlátil…

Až v tomto okamžiku se na pláž vrátil Krátkonožka pro mého ponyho. Když viděl tu spoušť, raději popadl opratě ponyho a začal se vracet zpět….

Byl jsem poněkud poděšen z toho co se dělo, ale raději jsem se soustředil na jízdu do Cvočkova, Krátkonožka hnal svého koně rychle vpřed…

Ve Cvočkově jsem zašel do domu kde bydlel Eldar. Tam jsem zjistil, že Eldar je již čtyři měsíce (!) pryč, že jel do Cvočkova se vyučit kovářem a déle jak měsíc o sobě nedal vědět… Další má naděje pohasla. Co si o nás a o mě Bamakvel pomyslí?

Když jsem se o hodinu později setkal s Krátkonožkou, byl jsem překvapen. Přijel totiž na "jezdeckém vlkovi" jak to nazval… Vyrážíme do Saxisu za ostatními…

4.října 2002 pozdě večer
(hráno 18.listopadu 2002)

Před branou se potkávám s kudůčicí Karou, která nese zraněného jezevčíka, prý za kudůčicí Jitkou… Moc jí nepomohu, v Saxisu nejsem doma… (O den později se snažím sehnat Jitku, ale bez úspěchu, s Karou se pak setkáváme při výletu do pouště, ale o tom později)

Vešel jsem do hostince "U Čtveráka" a objednávám jídlo a nocleh. Přitom zjišťuji, že podražily, ale jejich služby se zdá se zkvalitnily. O chvíli později se zde objevil Skřivánek "v převleku za svobodného pána Shirú". Trochu jsme pokecali, poté přišli další družiníci a já pak šel spát (okenice a dveře pokoje mám řádně zajištěny).

Ráno Markon zamluvil velbloudy, průvodce a medičku, shodou okolností to je moje známá ze včerejška, kudůčice Kara.

Odpoledne se naloďujeme na "Mořskou volavku", ta nás zaveze k jednomu konci pouště, takže ušetříme jednu cestu pouští… Zde jsme měli zajištěný a malý oběd …

Pak se vyloďujeme a průvodce (jmenuje se Kalif) nám pomáhá nasedat na velbloudy (ti pluli na lodi s námi). Já jsem si vybral třetího velblouda. Neznámo proč se plašil pátý velbloud, měl na něm jet Mortimer…

Putujeme okrajem pouště a jako první nalézáme mrtvého koně, který měl prostřelený krk. Kalif říká, že se koně v poušti zabíjejí jen tehdy, jsou-li zraněni nebo vyčerpáni. Ale to se prý podříznou… Tohle jsme tedy zhodnotili na práci amatéra…

Jedeme tedy dál pouští podél Bouřlivých hor a asi po hodině jsem si podivného stínu. Ohlédl jsem se a spatřil dva jedince. Vyslal jsem svého havránka, který mi zahlásil, že se jedná o barbara a elfa. Hned poté zahlásil že by se rád stáhl z průzkumu, neboť elf nabíjel luk. Samozřejmě dostal okamžitě svolení a já sdělil ostatním co se děje. Skřivánek, alias Abů Shirrů to jel s nimi vyjednat. Údajně se stejně jako my obávali, že ta druhá skupinka patří k lupičům.

A opět jsme asi hodinku putovali pouští. Tentokrát jsme narazili na vysypanou truhlu s uříznutým popruhem. Sotva jsme truhlu otevřeli, vyběhl krab s ocáskem [pozn.hráče: štír]. Kalif se ho bál, neb má být jedovatý…

Truhla byla vyložena modrým sametem. Náš alchymista Křemílek nereaguje, ale mě to tedy jako alchymistická truhla připadá ..

Jakmile nastal večer začali jsme stavět tábor. Markon s Karou se shodli, že pojedou k horám prohlédnout případné stopy lidí. Od té doby jsem je neviděl…

6. října  2002

Ráno mě překvapil Skřivánek. Prý ať na něj blesknu a vytáhl jakýsi předmět. Nedávám se pobízet a posílám na něj modrý blesk. "Jauvajs to bolí ty vole!" byla Skřivánkova hlasová odezva. Škrábal se přitom na boku, kde měl slušnou jizvu…

Ušklíbl jsem se. "Nadávej si sám sobě" řekl jsem mu a tím to bylo pro mě vyřízeno. Po snídani vsedáme na velbloudy a tentokrát jedeme přímo do pouště. Po chvilce byl vyslán vpřed Ori, aby našel přesně to místo, kde začínají pohyblivé písky. Do písku nezapadl, zato nalezl kamínek s elfími runami. Zjevně byl částí nějaké desky. Proto jsme nechali velbloudy pod dohledem Kalifa a rozešli se do blízkého okolí. Byl jsem to tradičně já kdo měl první úspěch v hledání pohyblivého písku. Začal jsem se propadat. Zavolal jsem si o pomoc, ale pak jsem si uvědomil, že by mi mohlo pomoci UFÍ. Jenže to se nepovedlo… Ale to už tu byli přátelé s provazem, kterého jsem se velmi pevně chytil a přestal se sebou házet v písku.

Ori mezitím seskládal celý nápis v elfštině. Po přeložení zněl takto:

Ten kdo zde spí si srdce nepřítele za bezpečný vstup do hrobky žádá

Mě se to moc nezdálo, elfský nápis u trpasličího hrobu… Křemílek nám vyprávěl pověst, že trpaslíci bojovali proti trollům a že by tedy to srdce mělo být trolí…

Raději to pojedu ověřit do Saxisu do knihovny…

… a v podvečer o den později jsem zpět a potvrzuji že je zde pohřben trpasličí král, který byl při posledním boji s trolly zraněn. Na smrtelném loži stihl mezi své přátele rozdělit svojí zbroj. Prý až se všechny její části sejdou, vzejde nový trpasličí král Plexisu. Pro Krátkonožku jsem přinesl zprávu, že by v hrobce měla být válečná sekyra zvaná Trolobijec.

Protože nemáme trolí srdce, jedeme z pouště pryč. Na přání Mortimera to bereme přes oázu.

V Oáze, kde je jakýsi kámen s hieroglify, se dozvídáme, že kněžna Valery pověřila Mortimera, aby ji z oázy převedl jakési skřítky.

Skřivan nám namluvil, že se skřítkové přivolávají zpěvem. Když už jsme skorem chraptěli, tak si Skřivan "vzpomněl" že se skřítkové odstěhovali k lesům. Jedeme tedy zpět přes Saxis (kde vracíme velbloudy) ke Komodoru.

Jedenáctého pozdě večer se zdravím se svojí matkou, vyprávím ji své příběhy a dopisuji svoji kroniku…

(počet zobrazení příhod ostrova Plexis od 25.12.2006:  )