Modřinkovo prozření

Velení Mrakoplašovi moc dlouho nevydrželo, neboť Rael hodně plakal, že se chce podívat po Martinovi a Mrakoplaš se rozhodl, že ho bude doprovázet. Losovalo se tedy znovu a vyhrál jsem já…

Už dost dlouho mi chybí spánek a na svých zbývajících společnících vidím, že i oni si potřebují odpočinout, ale než jsem cokoliv rozhodl, poblíž nás zarachotilo křoví. Zirkon tam vletěl, ale nebylo tam nic, což byl obvyklý trik obchodnického cechu - z úplně jiného křoví vystoupil Tautam. Zirkon poté vyšel ze svého křoví, otíral si dýku a tvrdil nám, že kohosi dostal…

Můj první rozkaz byl tedy jasný - zapadnout hlouběji do lesa, rozdělit hlídky, zalehnout a spát. Tenhle rozkaz byl splněn bez výhrad. Jo, to by se mi líbilo takhle velet.

Ráno jedu na svém koni do Cedrova pro kočár a vracím se s ním zpět k ostatním, následně všichni nasedají do kočáru a vyrážíme. Jedu na koni vedle kočáru a tak mohu jen slyšet a pochopit, že se Zirkon po té své koupeli trochu změnil a zdá se, že i k lepšímu. Jak se ale říká, nechval dne před večerem a tohle pořekadlo se mi připomnělo ještě ve hvozdu, byť už na jeho konci.

Zničehož nic praskla poloosa na kočáře. Všichni co jeli vevnitř to ustáli jen s malými škrábanci a podle šťavnatých výrazů kočího bylo jasné, že i on je v pořádku. Strkáme kočár co nejvíc na stranu, kočí pak odpřáhl koně a jel na nich pro pomoc - do Cedrova, který je ještě pořád blíž než Komodor. Ale i tak nám jízda v kočáru pár hodin chůze ušetřila. říkal jsem si, že se tohle může stát komukoliv a kdykoliv a že to sabotáž nebude, ale Tautam mě upozornil, ať se jdu podívat na odpadnuté kolo. A ejhle - stopy po blesku…

Okamžitě procházíme kus lesa kolem místa, kde nám upadlo kolo a skutečně nacházíme místo, kde se něco schovávalo. Kolem křovíčka je větvičkami umeteno okolí, takže stopy nemáme, ale v křoví je jedno místo tak uválené, že ani neurčíme, co se tu mohlo schovávat. Jedno je jisté - muselo to umět kouzlit.

Připomnělo mi to jistou příhodu z Plexisu a tak nakukuji do křovíček v okolí a zkouším volat jednoho magického tvora, který se mi ale neozývá. Ostatní mezitím obdivovali jednu podivuhodnou rostlinu, která na sebe nenechala sáhnout. Julie ji naštípla a ona pak kvílivě plakala. To už ale všichni zaslechli slabé ovčí zabečení a tak kytičku nechali být. Tuhle první kytičku jsem zalil vodou z měchu a ona se uklidnila a rozkvetla do krásy, rána se jí zacelila. Mě přitom ubyli dva magy, což mě zaujalo, ale nezkoumám to u téhle rostlinky. Kousek vedle ní je další, za ní opět další a všichni mí přátelé směřují po téhle podivné linii dál a dál, právě za tím ovčím bečením.

To co jsem uviděl do smrti nezapomenu. Před námi se objevil asi dvoumetrový kmínek hrachového lusku, ze kterého rostly tři šlahouny a na jejich koncích byla vždy jedna ovečka. Když ten strom vyrostl, mohlo to vypadat opravdu krásně, ale teď… dvě vyhublé ovečky ležely pod kmínkem a kolem nich je už jen hlína, vše zelené je vypaseno. Ta třetí, poslední, na nejdelším šlahounu vyjídala poslední trs trávy na který dosáhla, ale i ona je dost pohublá. Možná že před pár dny to vypadalo tak nějak, jako na mém obrázku…

Julie chvilku uvažovala podobně jako já a řekla si, že ovečky jsou vězni a jednu z nich od šlahounu uřízl a ovečka okamžitě umřela. I další zkouší ovečkám pomoci, Mojko krmí ovečky natrhanou travou, Zirkon jim nabízí klobásu (ovečky od něj okamžitě utekly, takže soudím, že ucítili maso svých družek) a Julie se snaží napnout šlahoun tak, aby mohla ovečka jíst.

Vím, že tyhle rostliny na Plexisu nerostou a doslova mě polije horko - blízko je naše brána na Velvét, o které jsem doteď nikomu neřekl - co když něco uniklo od nás?

Necháváme ovečky ovečkami, budeme muset najít nějakého druida aby jim pomohl. No a protože můžeme druidy zavolat i od portálu, velím odchod. Od tohohle stromu to bude stěží 30 minut.

Čím blíž k bráně, tím víc cítím smrad ze spáleniny a cítím prudký vítr. Není mi z toho moc dobře - bojím se toho, že naší bránu našel a zneužil Ratnaj. Bránu samotnou nemusím hledat, padesátimetrový kruh totálně vypálené země, jakoby si tu hrál Rael se svým novým kouzlem, které skrz bránu doslova implodovalo. Ne, nechci vidět škody, které jsou na naší straně, byť na druhou stranu doufám, že blízká Velvétská škola magie a její mistři po spojení sil by zastavily i mocného Ratnaje…

Dávám pokyn k odpočinku a chci psát zprávu pro naše vyslanectví, ale cosi skřípavě šeptá, že nic nestihnu poslat natožpak poslat. Okamžitě se ozbrojuji a na neznámého křiknu: Ukaž se!

V půli černého kruhu se udělal větrný vír a tvaruje se do podoby hubeného člověka, aby to na mojí další otázku Kdo jsi odpovědělo: "Zabíjím vše živé a ty jsi na řadě". Z celého chování nejprve usuzuji že se jedná o Dalhira nebo jemu podobného tvora, co se spřátelil se smrtí. Něco po nás chtěl - prý vrátit jeho majetek co máme - což i přikazuji všem aby se pochlapili. Jenže pak ten muž začal naznačovat, že s pomocí té věci rád ovládl celý ostrov Plexis.

Okamžitě dotyčnému říkám, že nic nedostane, ale mužovi je to jedno, neboť to zkouší na ostatní členy družinky. Prý dá dotyčnému dvanáct bojovníčků popeláčků. Jednoduchoučkým gestem pokynul k dvanácti hrbolkům tvořených popelem a z nich se okamžitě stvořili bojovníci. Udělalo se mi mdlo, neboť měli Velvétský erb na hrudi, a na rukávu měli označení Bobrů.

Julie inteligentně vlezla k portálu a ti popeláci ji obklíčili a na hrdlo přiložili meč. Vřelo to ve mě, neboť byl porušen můj rozkaz - nevstupovat do kruhu, ale pak jsem vychladl a nejen proto, že Zirkon zakročil a Julii z toho vyjednáváním vysekal a jakoby mimochodem získal i prvních dvanáct popeláků. A já se styděl za oba a i za sebe, protože jsem ve velící funkci zklamal. Co je to platné, že se o družinu starám aby je neboleli nožičky, nechávám je vyspat a dělám přestávky na jídlo, když nedokážu vynutit uposlechnutí všech svých rozkazů od všech členů družinky - a to mi přísahali…

Mezitím tahle kouzelná bytost vlezla do portálu a přitáhla si dalších dvanáct zpopelněných Velvéťanů, díky čemuž jsem poznal že je portál otevřený a že jsem zapomněl říct sám sobě, abych si právě tohle zkontroloval. A zatímco postava nabízí ty druhé popeláky Mojko, mám čas pronést dohodnuté slovo na nouzové uzavření portálu. Díky tomu se portál uzavře, ale má na naší straně dát signál o tom, že je něco špatně. Mě tím pádem nezbude nic jiného, než zprávu o tom co se tu dělo skutečně napsat a to nejpozději… hm, okamžitě???… Ne, okamžitě až to bude možné, tak je správná formulace příkazu…

Mojko naštěstí odmítla a my se raději vzdalujeme. Zdá se že naše bytost nemůže opustit ten kruh…

Poté, co jsme se navrátili na cestu mezi Cedrovem a Komodorem, potkáváme našeho známého od cirkusu Ratnaj. Mongo, hobit který snad od včerejška znovu viditelně zhubl má pro nás vzkaz. Na pergamenu je napsáno: "CENU ZNÁTE" a vedle toho je přilepen chomáč vlasů. Nejsou to ale vlasy Raelovo bratra, nýbrž vlasy Martina.

Velím oběd (stejnak už pár jedinců cpe do Monga a do sebe jídlo) a rychle sepisuji zprávu pro naše velvyslanectví, se kterou se ďáblík odhypuje do Komodorského karavan centra s tím, že zaplatí za přepravu a pak ještě na dopis dohlédne, dokud neopustí v poštovním dostavníku Komodor a pak mám konečně čas se zamyslet a tu a tam se někoho na něco zeptat.

S hrůzou zjišťuji, že jsme včera večer udělali obrovskou chybu, když jsme Raelovo "bratra" pustili s Martinem, neboť i on je Raelův bratr! Když to vezmu pozpátku - ten blonďáček co jsme ho zachránili od cirkusu je "ten třetí" co ho našel Ofek a jmenuje se Miloš Lera. A koho vlastně našel Ofek předtím? Uvědomil jsem si to vzápětí: Ofek dlouhé roky nepřijímal studenty, dokonce odešel z Garnaku, kde měl prý přislíbenou vysokou funkci. A pak najednou přijmul dva chudé(?) kluky za žáky. Martina a Raela…

Přemýšlel jsem jestli se nám někdy Martin představil příjmením a ono ano - včera. Nedával jsem totiž pozor a příjmení Elar přiřadil až ke třetímu "bratru", ale ono to bylo příjmení druhého - Martina Elara…

Vím, že Rael je první bratr, ale i on musí mít nějaké křestní jméno. Tu se ukázalo, že si nepamatuji jak se nám Rael představoval křestním jménem a teď večer, co jsem měl šanci projít svůj deníček se ukázalo, že tohle jméno nemám ani poznačené. Tak to je ostuda…

Probral jsem se v okamžiku, kdy Mong citoval nějaké pořekadlo o smrti, ale moc si ho nevšímám, protože musím vymyslet nějakou akci a buď jít za odžabičkováním, nebo zachraňovat tři syny třech kouzelníků, nevěřím totiž, že už i Rael není v osidlech zlé moci, raději bych ho měl na očích. Jede sice s Mrakoplašem, ale co zmohou sami dva?

Mongovi jsem ohlásil, že cenu zaplatíme zítra večer, což nám odsouhlasil a vydal se pomalu za svým pánem, ten prý už bude za Komodorem na loučce, kde staví hlediště pro diváky… Můj plán je jasný - pokusit se dnes odžabičkovat našeho kamaráda Balanara a ty dva zbytkové a pak v plné síle zpacifikovat Ratnaje.

Ve zbytku odpoledne se toho už moc nestalo, do Komodoru jsme došli bez dalších příhod a já dal na hodinu rozchod s tím, že se sejdeme u jižní brány. Mohu spolu s ostatními sledovat poměrně vylidněné město - bodejť by ne, když Plexiská vévodkyně postrádá nějaké rostlinky ze své zahrádky a odměna jen za "strom na ovečky" je neuvěřitelných deset tisíc zlatých a jsou zmiňovány i ty kytičky, co mi užírali manu.

Zirkon měl štěstí na malého kluka, který ví, že našeho zajatce drží v prostřední maringotce a já sám našel v místní knihovně popis "malého enta, jenž je živen ovečkami". Když už mluvím o knihovně:

V Cedrovské knihovně se mi podařilo narazit na pergamen, který opisuje nejen genealogii Plexiského vévodského rodu poněkud odlišně, než se všeobecně tvrdí. Vévoda se totiž ujal moci nad ostrovem až poté, co ho uznal místní druidský kruh. Ten ho uznal ale až poté, co pojal za choť členku tohoto kruhu. Pokud tedy nějaký vládce nedal svojí holku do učení druidům (což je nepravděpodobné) je současná vévodkyně Zefríta prostého původu.

Pergamen jsem si opsal a zapamatoval i jeho knihovnickou značku a pak z knihovny odešel. A teď: Když o tom nikomu neřeknu a pergamen se z knihovny "záhadně" ztratí, pak samotní knihovníci skrývají pravdu před všemi. Pokud tam pergamen zůstane i za týden, pak donáší někdo z naší družiny komusi, kdo pak dá pokyn k odstranění kompromitujícího materiálu…

V hospodě se dohadujeme nad osvobozováním Martina, do čehož přichází Rael, Mrakoplaš ale i Lemon. Po celý dnešní den nezaháleli, a zjistili… Ale co vlastně? Rael je v pohodě a komunikuje, ale Mrakoplaš se snaží prodat Lemonovi naše žabičkoidní kamarády jako surovinu na žabí stehýnka. Sleduji jejich počínání jen okrajově, protože netuším jestli to myslí doopravdy, anebo ze srandy. Nelíbí se mi to, ale nechávám je zatím být.

Někdo z trojice Mojko, Zirkon a Tautam přišel na to, že když se vezme malý jantarový mečík a položí se na jantarové srdíčko, stane se to, že zafunguje jako magnetický kámen - začne ukazovat jedním směrem. Sever to ale není, špička meče ukazuje někam k jihu. Když do toho promluvil Rael a potvrdil naší domněnku o dvou bratrech zajištěných v prostřední maringotce, je mi jasné co budeme muset udělat. Velím proto vztyk a odchod.

Mé nejhorší obavy se vyplnily. Nezvedl se snad vůbec nikdo kromě Julie, proto svůj rozkaz opakuji. To už se zvedla i Mojko. Mám zlost a jdu za Zirkona, kterého jemně načutnu do pozadí. Zavelel jsem naposledy a zvýšeným hlasem s dodatkem, jestli mě jako hodlá někdo poslouchat! A hned se děly věci - všichni kromě Mrakoplaše a Lemona se zvedli a během pár vteřin byli před hospodou. Lemon mě neměl proč poslouchat, tomu beru sklenici se žábami zpoza rukou a na Mrakoplaše (který mi odpověděl, že mě poslouchat nebude) říkám dost naštvaně, že kamarády na maso prodávat nebude.

O vteřinku později se Mrakoplaš dusí a vypadá to, jako by ho někdo neviditelný škrtil. No - spíš ho škrtí něco. Pak se ozval hrom a Mrakoplašovo kladivo zničehož nic puklo. Jsem trošku vyjeven, protože ani jedna věc není způsobená mnou, ale to už se Mrakoplaš sípavě nadechl a odběhl splnit rozkaz. Pochopil jsem, že svým "ne" porušil přísahu že mě bude poslouchat a to co jsem viděl byl trest…

Venku velím postupně odchod za město a v okamžiku, kdy vidíme zřetelně na oheň který si udělali cirkusáci velím "zastavit". Můj další rozkaz je po krátké dohodě s některými z přátel jasný - Zirkon si doběhne pro popeláky a ostatní zkusí oslovit Monga a ověřit si jestli mečík na jantarovém srdci opravdu ukazuje na něj, nebo jen jeho směrem.

Rael šel ověřovat něco k maringotkám. Tam k němu přistoupila jedna z artistek s kapesníčkem, v němž bylo zabaleno lidské ucho - "Pán bude pokračovat, pokud vy budete pokračovat". Pak zase odešla.

Po chvilce vím, že když Mojko obešla Monga kol dokola, střelka se točila za ním. Je to maskovaný Ratnaj, nebo je přes noc v Mongovi Ratnaj jenom schován? Máme zabít nevinného hobita Monga? Je vůbec nevinný? Co teď? Navíc Rael zkusil seslat co nejsilnější Zlomku, co dokáže, ale není na něm žádné kouzlo, ba ani iluze ve kterou jsem doufal.

Rozřešilo se to kupodivu dost rychle, když připomínám všem, že Mong sám řekl, že po dojetí do Odova stejnak zemře - všichni jsou smířeni s tím, že mu ukrátíme utrpení. Ač vnitřně nerad, dávám rozkaz jantarovým mečem píchnout Monga do srdce a riskovat tak všechna rukojmí, která tu v okolí mohou být. Následný rozkaz, který vydávám souběžně, je jasný - dostat se do maringotky k rukojmím…

V okamžiku, kdy se Zirkon rozpřáhl malým mečíkem proti Mongovi, došlo k tolika událostem, že jen stěží mohu určit, která se stala dřív.

Okamžitě se zapojujeme do boje, každý jak umí. Tautam napadl skupinu běžících sirén nejprve sám, o sekundu později už s nimi bojuje i Zirkon, Julie, Zirkonovo popeláci a taky Raelův oheň a mé rudé blesky. Jen dva popeláci zemřeli…

Ratnaj se vzpamatoval ze šoku, který jsme mu způsobili zabitím Monga a zaútočil na nás pomocí plošného chladu, což docela zabolelo, ale na nic dalšího se nezmohl, neboť mu Rael začal úspěšně lámat všechna následná kouzla. Ze šoku se vzpamatovali i naše bývalé žabičky - slunečňák zapálil Ratnajovu denní maringotku tj. tu vlevo a ascenďák zapálil pro změnu tu vpravo. Balanar se vrhl na léčení, neboť Zirkon byl poněkud dost zraněn.

Ratnaj poznal, že už magicky nic nezmůže, a my poznali, že jej do větrné podoby proměňuje nějaký artefakt. Vypadalo to, že boj skončí nerozhodně, ale Ratnaj byl rozhodnut nás vyškrtnout z tohoto světa. Přistál na zemi před námi, vzal na sebe lidskou podobu, a… Nevím co chtěl dělat, neboť už se na něj vrhnul Zirkon se svým bojovým pokřikem: Odpuštěné provinění neštěstí ve štěstí změní!

Ratnaj po Zirkonově mohutném seku padl na zem a vypadal mrtvý, ale mě se to nějak nezdálo. Jantarový meč, sem!!! křikl jsem rozkaz a Balanar, který si zrovna jantarový meč od někoho převzal, šel, a vrazil ho na správné místo do Ratnajova těla a o pár vteřin ošklivě zezelenal, neboť si uvědomil, že splnil sudbu, která byla kýmsi dříve vyřčena - o něm a Ratnajovi. Mezitím se z Ratnajova těla ozval silný nelidský skřek, aby se pak Ratnaj seschl a proměnil na popel. Jantarový meč a Jantarové srdce pukly…

Rychle obíráme nezničené zbytky z Ratnaje - zbyl nám náramek, náušnice a přívěsek - náramek se ukázal být užitečný, neboť otvíral cestu ven z magické pasti(?) v níž bydleli ti matriarchální "hobiti". Přes noc byl totiž tento domek v prostřední maringotce. Rael na to přišel, když si náramek nasadil a vnikl za ostatními do maringotky. Jen já a Balanar, Mojko a Zirkon zůstali chvilku venku, abychom zachránili les před ohněm z maringotek.

Ostatní vevnitř našli jak Martina, tak i Miloše a vynášejí je ven. Oba jsou v bezvědomí… Ven vyšla i nová matka hobitka a čtyři její hoši (ostatní byli mrtví a raději se neptám proč, protože bych musel být z některých přátel docela zklamán). Jakmile vyšel poslední tvor z maringotky, ta implodovala.

Po tom všem tu zbyl jen kráter mající v průměru asi deseti metrů a postupně se začal plnit vodou. Balanar okamžitě testuje tuhle vodu, jestli s ní něco není, ale prý je zdravá. Než to dotestoval úplně, vody zase přibylo a slyšíme všichni slabý zpěv maličké víly, která se objevila na hladině. Spolu s přibývající vodou postupně víla rostla a hlasitost jejího zpěvu sílila.

Jakmile byl kráter zcela zaplněn vodou, víla dozpívala a řekla nám, že tam, kde bylo poraženo velké zlo vznikne víla.^[1] Řekla nám, že jsme teď její kmotrové a poprosila nás, abychom jí do vínku dali nějakou charakterovou vlastnost - tu si ale máme jen pomyslet a nikomu jí neříkat. Když bychom to totiž udělali, tak bychom ji tím mohli zahubit…

Každý začal na nějakou vlastnost myslet a každému se dostalo podobného poděkování. "Děkuji ti Modřinko, tvá vlastnost, kterou si mi dal, je navždy zapsána v mém srdci" Víla to pronesla tak hezky a mile, že to pro mě byla ta největší odměna za mé dobré skutky, které jsem tu vykonal. Bylo to úplně stejné, jako když mě Jalmava před pár týdny pohladila…

Na úplný závěr mohu konstatovat, že máme splněné tři úkoly prakticky naráz, byť ten prostřední úplně jinak, než jsem čekal.

Než proběhne, mohu si promyslet ještě jednu věc: V momentě, kdy se zjistilo, že Raelův klíč může odemknout síň Morte ascendo se najednou objevila bytost nápadně připomínající Křemílka a jakmile klíč získala, tak se opět ztratila jak pára nad hrncem. Otázka zní, bylo správné mu klíč svěřit?

Mohu si taky promyslet jinou věc - Martin se před mnoha hodinami s námi pokoušel mluvit ale Raela to docela popouzelo a teď se to stalo znovu - Martin se pomalinku začal probírat, ale Rael ho nějak dokázal uspat a teď ho odváží spolu se třetím bratrem do Odova.

Je krátce po půlnoci a velitelem je zvolen Balanar. Jeho první rozkaz je rozumný - návrat do Komodoru do hospůdky na vepřové hody a podařilo se ho splnit velmi rychle. V hospůdce se sice pomalu končilo, ale to nám nebránilo jít na pozdní večeři.

Je ještě poměrně plno a tak mohu sledoval celou pestrou směsici hostů. Jsou tu jak obyčejní lidé z města či malých vesnic, ale i podobné existence jako my. Všímám si jednoho z nich - je oblečený v plášti, sedí v koutě a bafá z dýmky. Na první pohled vypadá jako chodec, ale na ten druhý mi připadá jako docela důležitý, neboť je u něj někdo neviditelný a ten někdo bude dívka, která se zneviditelňuje tím, že si nasazuje kápi svého pláštíku. Jo - je to hobitka a po nějaké akci našich se snaží neviditelná unikat. Začínám opět dávat pozor na dění.

Julie Spardová, členka naši družinky, zrovinka diskutuje s hostinským a skoro to vypadá, že ho zhypnotizovala svou krásou, protože se z hlučného hostinského na hezkých pár minut stal tichý muž. Mezitím se Mrakoplaš pokouší stopovat onu neviditelnou hobití holčičku ven z lokálu nahoru do pokojů. Nějak se prosmekl do pokoje holčičky a ta se jej ptala, jestli něco chce pánovi a jestli má dopis. Ptala se Mrakoplaše důsledně - měl dýku špičkou na hrdle… Do situace s Mrakoplašem se pak připletl i Lemon.

Dole se pán dozvěděl (zjevně od druhého neviditelného strážce) co se děje na pokoji, zaplatil ryzákem tak, že ho položil na stůl a šel nahoru. Hostinský po ryzáku vystartoval a až pak mi umožnil si konečně objednat pokoj.

Měl bych říct, že objednání pokoje pro mě bylo opět přerušeno a to tím, že ten cizák seshora houknul, ať hostinský přivede stráže. Ten okamžitě poslal malého Francka a sám šel zajistit dveře. Než tak ale učinil, vyběhl Balanar za klukem - kdoví co měl za lubem, jisté je že kluk už měl zkušenosti. Hned jak vyběhl začal volat stráže a utíkal směrem ke strážnici. Lemon tou dobou vyskočil z okna, kdežto Mrakoplaš vyčkává s tím cizincem na stráže. Z nějakého důvodu si Mrakoplaš myslí že je v právu, snad proto že když klepal na pokoj že mu dívka otevřela…

Venku se ozval zvuk sluky a na něj zareagoval cizinec tím, že poslal lusknutím prstů jednu ze svých neviditelných strážkyň jenž skočila skrz okno ven a od pískajícího muže si převzala dopis. Někdo z našich (Mojko či Zirkon) poslouchal venku a prý tam zazněla věta: "Jsi si jista, že to byl trumf nebo obyčejná karta?". Zvláštní, jako by mluvili o našich kartách - každý z nás kdo doteď velel má jednu. Nevím teď nahonem, jestli už jsem říkal, že jsem ve svém pokoji našel kartu podobnou tomu co jsme viděli i naživo - stromu ovečkovníku.

Okamžitě po předání dopisu sešel cizinec dolů, dal hostinskému ryzák, aby dal strážným napít, že už je jeho problém vyřešen. Poté zavolal na své strážné a odkráčel do stájí, aby později na dvou koních odjel branou směr na Odov. Osobně mi je jedno jestli na druhém koni

Strážní zavolaní ke krádeži přišli, naoko hudrovali že šli zbytečně, ale pak se rádi napili. A já konečně mohl od hostinského získat pokoj a mohl jít spát. Ale ještě nemám šanci usnout - přiběhla Mojko a chce tuhle trojici stopovat, nejlépe na mém koni. Jsem ztahán, unaven, ospalý a bez many a proto odmítám s tím, že je doženeme ráno. Mojko se kvůli tomu trošku čertila, ale pak zalehla na druhou palandu v mém pokoji a usnula. Má zvláštní karta, kterou jsem našel na své posteli, říká toto:

Zeleninové ovečky byly ceněny pro svoji jemnou, teplou vlnu. Během zrání se malé, huňaté ovečky vylíhly z lusků a začali se pást na vegetaci, která byla v blízkosti hlavního stonku jejich rostliny. Ovečky ale zůstávaly spojeny se svým luskem stonkem. Jakmile spásly všechno v dosahu, začaly hladovět.

Na devátou hodinu ranní jsem nameditován a mohu sejít na snídani. Tam se zrovna Julie dohaduje s Balanarem. Zřejmě o tom co se dělo včera a co se dělo i teď. Nějaký obejda plesknul Julii po zadnici a prý "pojď se mnou holka nahoru". Zirkon Julii bránil a tak došlo ke strkandě…

Po chvíli jsme dole všici a dohadujeme se nad tím jak rozdělit naši včerejší hubenou kořist - vlastně nám po boji s Ratnajem zbyly jen tři magické věci a pak nějaké cetky. Taky se dohadujeme co budeme dělat a velmi nám to objasní jedna z dívenek toho včerejšího cizince. Sundala si totiž kápi, čímž se zviditelnila a pronesla: "Nevidím tu to, co bych koupila já". Zirkon je její přítomností silně rozčilen, ale my ostatní se ptáme, co by si tedy jako koupila. Prý - karty. Lemon se jí okamžitě pokusil nabídnout mariášky, ale bylo to dost naivní. Řekla nám, že ten kdo se potká s modrým věštcem (my před třemi dny) a jde pak po cestě vytyčené věštcem, ten nachází karty, které pochopitelně nejsou obyčejné - její pán po kartách pase taky.

Okamžitě říkám v súrštině přátelům, že já kartu mám a Mrakoplaš se z nějakého důvodu chytá za hlavu. Dál se dohadujeme jestli kartu přiznat a shodujeme se že ne. Až když byla holka pryč, přiznal vlastnictví karty i Rael - to ale předbíhám. Holka nám vysvětluje - že tyhle speciální magické karty mohou vlastníkovi pomoci odvrátit nepříznivý osud. Dívka mluvila ještě chvíli, ale buď jsem danou část proslovu nepochopil, nebo dívka zjevně lhala, takže jsem to nějak moc nevnímal. Mluvila ale ještě o jedné osobě - o Karbaníku osudu…

S dívkou se ale domlouváme, že za šest dnů se tu sejdeme a dohodneme obchod. Zirkon si poručil šedesátiveslici (!) a holka mu na to kývla (!!), když dodáme trumfové karty (!!!) Pak se s ní loučíme a dohadujeme se, kde získat další informace. S Raelem si ukazujeme navzájem svoje karty, ale ani jeden tu svojí nepouští z rukou…

Ohnivý draci pochází z drsných zemí severu, kde žárlivě strážili svoje obrovské poklady. Beowulf, hrdina staré anglické básně, svedl zoufalý boj s ohnivým drakem a nakonec toto oheň šlehající monstrum porazil za cenu vlastního života. Jeho lidé zpopelňují své krále a pohřbívají jejich popel spolu s poklady draka do mohyl, které přehlížejí moře.

Jedeme proto do Cedrova, kde můžeme provést zkoumání nejen v knihovnách, ale i u různých astrologů i jen u starších - bajek znalých - osob. Kdo má koně (je nás čím dál tím víc) jede na koni, pro ostatní je objednán kočár. Nedojeli jsme daleko, na obvyklém místě ve Velkém hvozdu se začali plašit koně od kočáru. Naposledy nás tu potkaly ony zvláštní magické kytky ze zahrádky vévodkyně Zefrity, dnes to byly čísi vydloubnuté oči. Do toho přiletěla malá sojka na Balanarovo rameno a začala mu do něj klovat^[2].

Když se koně zklidnili a sojka odletěla, začali jsme si uvědomovat hluboké ticho, které tu panuje. Rychle zkoumáme blízké okolí a zjišťujeme že stranou cesty leží nějaké to odložené oblečení a stříbrnou lžičku od krve… Jdeme i na druhou stranu k portálu a vidíme že tu kdosi prováděl vymítací rituál a ten někdo byl Řád slunečního jasu soudě podle pečeti. Akorát mě v duchu rozčertilo, že vzkaz o uzavření portálu ("brána je zavřena, odejděte") museli připnout stříbrnou jehlicí do slaměného panáka a psát červeným inkoustem, který byl oběšen na stromě blízko portálu. Pro jistotu písnu k nám na velvyslanectví další vzkazík o tom co tu vidím.

Koně se teď už neplašili (udělaly to ale jenom ty oči???) a tak jsme dojeli do Cedrova, kde se dělíme na tři party. Já a obě dívky (Julie a Mojko) jdeme do knihovny. No spíš před knihovnu, protože Julie prý neumí moc číst a tak zůstala venku. Prohledávám tedy knihovnu s Mojko a poměrně se nám daří. Nejprve hledáme listiny ke Karbaníku osudu a máme po pár hodinách štěstí.

Nastražená past ze včerejška zatím nesklapla, buďto potřebují knihovníci či jejich nadřízení čas, anebo knihovníci nedonášejí….

Karbaník osudu

Muž nejasného věku, který prochází krajem a vše si zapisuje. Říká se, že je nebezpečné si s ním začínat, protože by mohl vyložit své karty

Hned jak nadhodíme knihovníkovi, že bychom potřebovali vědět ještě něco o Modrém věštci, podíval se po nás a celou story vysypal doslova z rukávu.

Modrý věštec

Jedná se o svatého muže, který vidí do minulosti a budoucnosti. Vydloubl si oči aby jej přítomnost nerušila. Podobně jako karbaník osudu putuje krajem. Důležité je, že se jednou za čas převtělí do jiného těla(?) a je pak dobře skryt do doby, než se prozradí…

Poté, co jsme vyšli ven se radíme i s Julií a dáváme si dohromady to, co se nám stalo od rána, po pár minutách směřujeme k ostatním na sraz do hospůdky. Tam je už u druhá skupina (Mrakoplaš a Balanar) která měla štěstí na informace kolem slunečňáků, ale ty prozradím později, neboť třetí skupina (Rael, Lemon, ZIrkon) šla pátrat po městě. A ti zjistili, že jisté cechy doslova šílí po kartách osudu, přičemž karty jsou prý bojové a dokáží povolat nějaké ty bytosti. Má se blížit boj nějakých bojových mágů a k boji má dojít deset let poté, co rozhází karty po světě. Má to ale háček - bojové trumfy sebrali bohové, lidem zůstaly obyčejné karty. Tak aspoň praví hlas lidu…

Balanar vyprávěl o modrém věštci, který zjevně do někoho opět vstoupil - proto jsme našli to oblečení a vydloubnuté oči.Pak nám taky řekl o tom, co zjistili oni. Řád slunečního svitu totiž skrz město projel s nějakým pancéřovaným kočárem, přičemž před ním jela tak o hodinu dříve hlídka. Ta vyhlásila, že všichni magicky činní musí odejít na dobu průjezdu ven z města. Kočár městem doslova prolétl…

Rael se pak vrátil ke kartám a dodal, že místní boss zlodějského cechu má podle všeho třetí kartu. Má to ale jeden háček - má prý vypálený mozek a pamatuje si vše do určitého okamžiku a pak už nic…

Než hostinský donesl náš oběd, dost jsme se dohadovali o duších a o tom všem kolem karet co víme. To o duších jsem nechával spíše na ostatních, ale dost jsem se polekal, když Rael naznačil jak by dokázal vyzpovídat toho mistra zlodějského cechu - když by byl mrtvý, tak by si s ním nějak dokázal popovídat. To se nelíbilo Mrakoplašovi a něco na to Raelovi odsekl, a ten mu vpálil do očí, že my, vazalové Pána snů, jsme vlastně taky nekromanti, když lovíme duše…

Tak tohle prozření bylo asi to nejhorší, co mě za pár posledních dnů potkalo …

[1] Mimochodem - jestli po boji zde s Ratnajem vznikl kráter zaplněný vodou, jak velké zlo by muselo být poraženo, aby vznikla na Plexisu vodní plocha zvaná "Dračí slza"? A pokud by se někdy zjistilo že takto opravdu Dračí slza vznikla, pak se ptám - nebylo to před pětisty lety?

Haepp Modřinka z Bílého Kamene

Modřinkovo prozření