Osobní deník Patrika Nowakovského

Jsem u naší jednotky tři měsíce a už mi byla svěřena hodnost seržanta. Sice jen na akci na kterou se nyní vydáme…

Náš velitel Connors se totiž po našem výletu za hranice a po poničení dalšího auta (při každé naší akci se nějakému našemu autu něco stane, divím se že v garážích ještě něco máme) vzdal velení a odešel do civilu…

Má tichá radost byla ztlumena tím, že na další akci jdeme jen tři a ti druzí dva se prokázali jako velení neschopni. Takže dali frčku tomu, kdo ještě nevelel …

Ti dva se jmenovali MIQUEL a JOHN. Mišel je medik a počítačák a John řidič … (to vypadá, že budu opravdu jen velet :-) )

Ale zpět k akci. Dostali jsme za úkol navázat diplomatické styky se skupinkou, kterou jsme při naší poslední akci potkali za hranicemi a byla velmi dobře vyzbrojena, lépe než my (dovedete si představit tank velikosti vícepatrového domu s úžasnou ničivostí a šikovné udělátka co se vejdou do ruky ?). Samozřejmě tak máme učinit delikátně. A tentokrát nesmíme jet přes hranice oficiální cestou přes přechod…

Fasování věcí proběhlo v pohodě - všichni jsme vyfasovali jídlo a pití na 14 dnů, nějakou tu zbraň (v mém případě ostřelovačka a postarší pistol), pro velitele dalekohled s infra a foťák, Mišel vyfasoval lékárničku a notebook s mapou a GPS. Pak jsme si šli pro auťák. Tentokrát jsme už nedostali špičkové opancéřované terénní auto s biologickou léčící jednotkou, ale cosi mezi civilním teréňákem a dodávkou. I trocha pancéřování se na autu dala najít…

Nechal jsem řídit Jona. Hned jeho první slova po nastartování auta v garážích ve mě k němu vzbudila nedůvěru. "Kde je řadící páka?", řekl, když se měl rozjet… Sáňky borový, dostali jsme auto s automatickou převodovkou! To vyvolalo problém u mě a u Mišela, nás totiž učili na autech s ruční převodovkou a s hejblátkama na prokluz, uzamčení diferenciálu a tak. Ale jak tohle budeme říkat automatu… No ale snad s tím Jon umí?

Neumí… Přískoky jsme vyjeli z garáží. Koutkem oka jsem zahlédl garážmistra jak se ve své kóji modlí (musím se ho zeptat zda se modlil za nás nebo za auto)

Ten den jsme se za řízením vystřídali všichni. Když se nám povedlo uvést auto do chodu a neměnil se moc terén, jeli jsme docela v pohodě. Míříme přímo na jih k hranicím…

O dva dny později:

Jsme u hranic. Nikde ani živáčka (jsme na polopoušti), jen vysoký plot. Vyskočili jsme a jali se zkoumat z čeho ten plot je, když vypadá jak nový… Štěstí, že jsme zkusili nejprve blbinu - hodili jsme na plot kámen. Trocha zasyčení a kámen byl v tahu! Hmm, paprsky… Tak tudy neprojedeme… Zkusíme to objet zleva…

O další dva dny později

John je pyroman! Udělal si ohýnek o hlídku a tak šikovně, že jsme málem uhořeli všichni! Nevím jakým zázrakem jsem s autem napoprvé odjel z dosahu požáru…

Jako by nestačilo to, že jsme dnes odpoledne poničili auto! Ten plot co jedeme podél něj je totiž nepřerušovaný. Zkusil jsem tedy najet autem do sloupu, že jej porazíme. (Nač je asi tak to žebroví před kapotou?) Jenže nějaká terénní nerovnost mě hodila do strany a já se řítil do paprsků… Bleskově jsem dupl na brzdu, leč chtělo to ještě o trochu dříve. Vjel sem čumákem auta do paprsků. Přestože jsem překonal svůj osobní rekord v zařazení zpátečky a rychlém vycouvání, bylo auto nevratně poničeno. Zničil jsem všechny světla vpředu, kapota u motoru nejde zvednout, čidla v háji… Takže mimo jiné nebudeme moci jet ve tmě…

Začalo to být zoufalé, protože v dohledu se již objevil hraniční přechod, přes který jsme jeli minule. Až teď jsme si všimli, že na každém sloupku je mistrně skryto ovládání toho plotu a Mišel jej dokonce dokázal vypnout! Sice se plot za chvilku zapnul, ale to už jsem věděl jak na to. Připravil jsem auto před plot, Mišel jej vypnul a já bleskově projel a bylo to…

Další den

Ještě v noci nás napadlo šest vlků… Trocha střelby a byl klid… Po ošetření jsme vypadali tak dobře, jakoby se nic nestalo… Ráno už nacházíme charakteristické stopy po pásech. Odpovídali šíří tomu vozítku, co jsem popisoval na začátku tohoto deníku. Jedeme po nich…

O další den později

Podraz! Stopy po pásech nás dovedli do lesa. To ale nebyl ten hlavní problém. Uprostřed té stopy rostly stromy! Koumáme na tím dobře půlhodinu, pak jako velitel rozhoduji pokračujeme podél stop.

Večer při hlídce

Přemýšlím nad těmi stopami… Od okamžiku, kdy ty stopy pásáku vjeli do lesa, tak se staly méně hlubokými. Neumím to lépe popsat a školení ze stopování jsem ještě neabsolvoval… Ale je mi to divné… Raději nebudu měnit své rozkazy.

Další den

Terén se pro naše auto stává pomalu nesjízdným, dnes jsme se díky naší šikovnosti zapasovali mezi dva stromy. Šaškovali jsme tam hodinu. Tentokrát úspěšně, ale co příště?

O jeden den později

Krucinál, já to přivolal. Zase jsme mezi stromy! A co hůř, auto škytlo a motor zhasl… Nejde natočit. Jon dostal úkol: Zkontrolovat motor a případně ho opravit. Jon protestuje, že to nemá cenu. Ukázal jsem mu svojí seržantskou frčku a osobní zbraň. Pochopil… Prý do tří hodin jedeme dál…

Jon mě svojí neschopností poradit si přivádí k myšlence, že si musím zjistit u koho a jak absolvoval kurs opravárenství. Nedokáže si poradit. Nejde totiž otevřít kapota. Protože jsem ji ale "zavařil" svojí nešikovností já tak jsem se přemohl a dal mu radu. "Vodloupni to z boku pomocí heveru"… Jon tak učinil a konstatoval, že zavařený motor dohromady nedá… Dostal tedy za úkol přejít zpět ilegálně hranice a pak ohlásit náš problém nadřízeným… Já s Mišelem budu pokračovat chůzí po stopách. Rozdělili jsme si zásoby a rozešli se…

V lese jsme se vyškrábali na kopec a zjistili, že před námi jsou dvě mýtiny. Ta menší má pravidelný kruhový tvar a je k nám blíž. Dokonce k ní směřují stopy pásáku…

Malá mýtina vznikla nějakým způsobem v rámci boje… Nacházíme zcela ohořelé vozidla a všudypřítomný smrad. Nemělo cenu chodit přes mýtinu, tohle nikdo nemohl přežít a co kdyby tam bylo v zemi nastraženo něco výbušného nebo toxického. Obešli jsme tedy  mýtinu po kraji a našli opět stopy našeho pásáku. Pokračujeme v chůzi po nich…

Další noc v lese a další chůze v lese. Ale to už se dostáváme k velké mýtině. Kromě dalších zničených věcí (a to mě jímá hrůza protože v mé divoké představivosti se dá z toho šrotu, co se tu kolem válí, sestavit ten pásák) se zde nachází "pyramida". Když jsme došli blíž zjistili jsme že je to stanový dílec zakrývající nehlubokou díru do země.

Mišel šel první, já ho zezadu kryl. Nedošli jsme moc daleko. Díra s kratičkou chodbou končila na plechové podlaze. Nikde nic, jen krabička s tlačítkem… Výtah…

Sjeli jsme do podzemí. Výtah se zastavil a odkryl nám čtyři chodby. První nás zavedla ke dveřím s tlačítkem. Dveře se daly otevřít právě jen tím tlačítkem a zavedli nás do velmi dlouhého sálu po stranách osázenými sloupy. Sloupy byly průhledné a probíhal v nich elektrický (nebo jaký) výboj. Podle hukotu jsme usoudili, že jsme v elektrárně, byť ani Mišel ani já takovouhle hypermoderní elektrárnu neviděl.

Chodba dále nepokračovala a tak jsme se vrátili k výtahu a zabočili do druhé z chodeb. Hned na začátku bylo tlačítko, to jsme ale nemačkali - shodli jsme se že je to ovládátko výtahu. Po pár krocích chodbou jsme narazili na tlačítko a dveře. Za dveřmi byl podobný sál jako před chvílí, ale místo sloupů tam byly v podlaze a ve stropě jen modré kruhy. Místnost byla menší a tak jsem se jal hledat nějaký ovládací pult. Mišel zkusil odložit na kruh svůj nůž. V tu chvíli se vytvořil světelný sloup modrého světla mezi kruhem v podlaze a kruhem ve stropu. Mišel zkusil svůj nůž vytáhnout ale byl zraněn. Rozhodli jsme se tam ten nůž nechat. Mišel mi vyprávěl o historickém dokumentu "Star Trek" že by to mohly být přemisťovátka… Nechtěl jsem se tvářit jako skeptik a tak jsem raději navrhl prozkoumání další chodby. I zde byly dveře a tentokrát tlačítka s číslicemi. Mišel bezmyšlenkovitě zkusil první kód, který ho napadl 1,3,4,2 a měl štěstí. Uhodl… Otevřela se nám zbrojnice plná zbraní, zbrojí a dalších pomůcek od středověku přes současnost až k věcem, jejichž význam nám byl skryt. Připadal jsem si jak ve scifi románech…

Zbývala poslední chodba a v ní dveře s jedním tlačítkem. Vstoupili jsme dovnitř. Uprostřed místnosti byl veliký modrý kruh a u kruhu panel. Povečeřeli jsme uvnitř kruhu (neměl na stropě kamaráda, tak jsme to riskli) a potom se Mišel začal hrabat v ovládání pultu. Kratičký záblesk…