LOTR: Magická Středozemě ožívá…

Pokochejte se obrázky Středozemě, poznejte známé lokace a posuďte, jak se tvůrcům povedlo přenést Středozemi na plátno. Zveme vás na velký průlet pohádkovou krajinou, nenechte se přemlouvat…

Je tomu již téměř 50 let, co uzřel světlo světa první díl trilogie Pán prstenů - Společenstvo prstenu. Toto fenomenální dílo oxfordského profesora anglistiky J.R.R. Tolkiena vyvolalo boom, který nemá ve světě literatury téměř obdoby. Pána prstenů se totiž do dnešní doby prodalo přes 100 miliónů výtisků a jeho předchůdce - románu Hobit - přes 60 miliónů! Proto lze bez nadsázky citovat "prorocká" slova londýnských Sunday Times, které v roce vydání Společenstva prstenu (1953) napsaly: "Od této chvíle se svět bude dělit na dvě části: Na ty, kteří Pána prstenů četli, a na ty, kteří jej budou teprve číst."

Děj Hobita i Pána prstenů se odehrává ve Středozemi - kontinentu, jež je součástí mýtického fiktivního světa, nazývaného Arda. Tento svět však nevznikl s těmito knihami, nýbrž provází Tolkiena od raného dětství.

Začalo to jednoduchými umělými jazyky, které však, na rozdíl od svých vrstevníků, rozvinul tak, že jimi bylo možné nejen plynně hovořit, ale dokonce i psát poezii. Když už měl hotové jazyky, uvědomil si, že potřebuje svět a bytosti, kterým by je mohl vložit do úst. V té době již ale studuje obor Anglický jazyk a literatura na slavné oxfordské univerzitě, zajímá se o historii své vlasti a zjišťuje, že Anglie vlastně nemá mytologii, která by svojí obsáhlostí mohla konkurovat svým evropským protějškům - germánské nebo severské. Proto na sebe bere odpovědnost a činí rozhodnutí, že takovou mytologii vytvoří a věnuje ji své milované vlasti.
Výsledkem tohoto rozhodnutí je dokonale propracovaný svět s vlastní historií, jazyky, mýty i legendami, který obsahuje vše, co dělá svět světem. Najdete tu kontinenty i hluboké oceány, vysoké horské masivy i rozlehlé zelené pláně, vyprahlé pouště a ledové pustiny i neprostupné hvozdy. V tomto světě žijí rozliční tvorové, dobří i zlí, a mnoho specifických národů, mírumilovných i krvežíznivých, které hýbají jeho dějinami, a stejně jako národy našeho světa, prožívají s tím, jak plyne čas, rozmach i úpadek.

Celé dějiny Ardy, od jejího počátku až po současnost, jsou prostoupeny jedním základním konfliktem - soubojem Dobra a Zla. Na jedné straně tohoto konfliktu stojí jeho ochránci a stavitelé - Valar - a později Svobodné národy - elfové, lidé, trpaslíci a hobiti. Proti nim vystupuje nejprve "padlý Vala" Melkor - Temný pán, nazývaný též Morgoth, který zatoužil mít celý svět jen pro sebe a ostatním se postavil. Jemu slouží armády skřetů, zlobrů, zlých tvorů, ale i lidí, které zotročil, přetvořil či přesvědčil k vlastním záměrům a vzbouřil proti všem ostatním. Ikdyž je pak na konci Prvního slunečního věku poražen, jeho vojska zničena a zdá se, že v Ardě konečně nastane klid a mír tak, jak bylo původně zamýšleno, nestane se tak a v Druhém slunečním věku povstane nový Temný pán - jeden z jeho věrných služebníků obdařený nemenší mocí, který svou nápravu jenom předstíral - Sauron. Tím je svět uvržen do dalšího, po celé dva sluneční věky trvajícího konfliktu, který nakonec vyústí ve Válku o Prsten, jíž je věnována právě rozsáhlá trilogie Pán prstenů.

Od chvíle, kdy Tolkien svá díla vydal, desítky, ba možná stovky, dalších autorů se jej snažili - více či méně úspěšně - napodobit. Spoluzaložil a nejvíce ovlivnil žánr fantasy, díky čemuž je také někdy právem nazýván jako "otec fantasy". Téměř okamžitě se tento žánr stal velice prosperujícím odvětvím (a to nejen na poli literatury), neboť si dokázal získat široké masy příznivců bez ohledu na věkovou hranici. Kromě tvůrců nejrůznějších her, ať již karetních, či posléze počítačových, toto odvětví přilákalo (celkem pochopitelně) i zájem filmařů, avšak převést náročnou látku některého z Tolkienových děl na filmové plátno bylo po dlouhou dobu, vzhledem k možnostem filmového zpracování, zcela nemožné. Teprve s rozmachem kresleného filmu v 70. letech bylo možné na něco takového pomyslet. Tak se v roce 1978 objevil Hobit (Rankin / Bass Production Inc.) a Pán prstenů (Ralph Bakshi, United Artists), ty si však příliš úspěchu nevydobyly. Hlavně proto, že až příliš zjednodušovaly děj knihy a zaměřovaly se výhradně na dětské publikum. Lépe se nevedlo ani kreslenému Návratu krále z roku 1980 (opět Rankin / Bass Production Inc.), který byl dokonce určen jen pro televizi.

Není se čemu divit, že po těchto nepříliš vydařených pokusech se Christopher Tolkien, syn J.R.R. Tolkiena a správce jeho pozůstalosti, vyjádřil, že knihy jeho otce nejsou vhodné pro jakékoliv filmové zpracování, neboť žádný film nebude nikdy schopen pojmout jejich bohatost, velkolepost a dějovou složitost.

Během 90. let však filmové triky s využitím nejmodernějších digitálních technologií pokročily natolik, že se úkol převést věrně jakékoli Tolkienovo dílo na stříbrné plátno nemusí jevit jako nemožný. A tuto výzvu nakonec přijal režisér, jehož jméno mnohé překvapilo: Novozélanďan Peter Jackson - do té doby známý spíše jako režisér krvavých hororů a nepříliš úspěšných filmů druhé kategorie, na hony vzdálených kasovním trhákům s astronomickým rozpočtem, jakým by měla adaptace jakéhokoliv Tolkienova díla být. V srpnu 1998 však uzavřel dohodu s velkou americkou společností New Line Cinema a začal s realizací svého snu - nevzal si totiž na mušku nic menšího než rovnou trilogii Pán prstenů…

Pro Středozem byla vybrána krásná krajina Nového Zélandu. Všeobecně se odsouhlasilo, že je to ideální místo k probuzení epického příběhu trilogie k životu. Důvodem je to, že navzdory velikosti ostrova tu lze najít snad všechny typy krajiny, které se vyskytují nejen na Zemi, ale i ve Středozemi. Místní hory si svojí výškou a panorámou v ničem nezadají s Mlžnými horami, panenské a lidskými zásahy neporušené lesy jakoby byly přímo předurčeny stát se Fangornem nebo Lothlórienem, stepnatá krajina se zvlněnými pahorky nemůže být přece nic jiného než Rohan, zelené louky protkané potůčky jsou zase jako stvořené pro Kraj a pak tu máme ještě sopky - Mordor v celé své kráse - tedy vlastně hrůze…

Sir Ian McKellen (představitel Gandalfa) v jednom rozhovoru toto vše krásně shrnul do jediné věty: "Středozem přece existuje…a je to Nový Zéland!"

Jelikož ale nic není úplně dokonalé, tam, kde to bude nutné, bude scenérie dotvořená použitím maleb a digitálních efektů. Avšak nemějte strach - veškeré grafické návrhy lokací i postav mají nastarosti dva skuteční znalci a odborníci - Alan Lee a John Howe, snad nejslavnější ilustrátoři děl J.R.R. Tolkiena, kteří jsou, myslím, dostatečnou zárukou prvotřídní kvality filmu co se grafické stránky a výpravy týče.

Pojďme se tedy nyní společně podívat, jak se jim to podařilo:

Srovnání některých známých lokací na papíře a ve filmu

Lokace (Anglický název)
Předloha	Film
Dno Pytle (Bag End)
"V jisté podzemní noře bydlel jeden hobit."

Kraj (Shire)
Země rozprostírající se v Eriadoru po obou stranách Staré východní cesty. Je to ode dávna země půlčíků - totiž hobitů - kteří tu žijí svým spořádaným a konzervativním životem. Živí se zemědělstvím a řemeslnictvím a dobrodružství je příliš neláká. Kromě hobitů, žádné jiné rasy na území Kraje nežijí. Velcí lidé sem nemají povoleno vstoupit, avšak čas od času je tu možné spatřit trpaslíky putující ze svých síní v Modrých horách na východ a opačně. Za soumraku procházejí Krajem elfové, unavení životem ve Středozemi, mířící do Šedých přístavů a odtud dále na Západ a zpět se už nevracejí.

Roklinka (Rivendell)
Roklinka bylo příkré kaňonovité údolí, jedno z mnoha, jež protínala vřesoviště stoupající k Mlžným horám. Jeho stěny byly příkré a dnem protékala řeka Bruinen ("Bouřná"). Nebylo lehké toto údolí najít, neboť do něj vedlo pouze málo přístupových cest, bedlivě střežených a zamaskovaných elfy. Hlavní přístupová cesta vedla od Brodu přes Bouřnou k okraji rokle, a pak po mnoha kamenných schodech na pláň na dně a po úzkém můstku, který nad vodopádem křižoval Bruinen, a pokračovala až do Elrondova domu. Ten byl znám jako Poslední domácký dům na Západ od Hor, známý svojí pohostinností, kde unavený poutník rychle pookřál či našel uzdravení. Zde se setkal Aragorn s Arwen, Thorin a jeho společníci tu odpočívali, Bilbo sem odešel strávit stáří a Frodo se tu zotavoval po zranění nožem. Poslední domácký dům byl "velikánský… dům. Pokaždé se tu dalo najít něco nového". Byly v něm přinejmenším dvě velké síně: Elrondova síň a sloupová síň Ohně. K domu patřila také prostorná veranda, stáje a kovárna, kde byl znovu zkut Andúril, Aragornův meč.

Mlžné hory (Misty mountains)
Mohutný horský řetězec, rozprostírající se v délce devíti set mil ze Severní spouště až po Rohanskou bránu na jihu. Původně bylo toto pohoří vyzdviženo Melkorem v dobách před Probuzením elfů, aby bránilo Oromëho jízdě. Mnoho elfů se tu zdrželo při své Velké pouti na Západ, a někteří se dokonce rozeklaných výšin těchto hor zalekli, obrátili se zpět a nikdy nespatřili světlo Dvou valinorských Stromů. Během Třetího věku byly celé Mlžné hory zamořené skřety a jejich průsmyky téměř neprůchodné. Tyto průsmyky byly Vysoký průsmyk a Průsmyk Caradhrasu - nejvyšší hory celého masivu. Pod Caradhrasem se rozprostírala obrovská trpasličí podzemní říše - Khazad-dûm, později známá jako Moria.

Západní brána Morie (West Gate of Moria)
Brána v Khazad-dûm postavená ve Druhém věku trpasličím stavitelem Narvim za účelem usnadnění obchodu mezi trpaslíky a eregionskými elfy. Otevírala se pomocí kouzelného slůvka mellon, které na ni vložil Celebrimbor - pán eregionských Noldor a největší z klenotníků své doby. Poté, co Sauron ovládl Eregion a zničil tamní elfská sídla, Západní brána se uzavřela. Později se téměř nikdo neodvážil touto branou vstoupit ani vyjít ven, a to také díky tomu, že se v její blízkosti usadil strašlivý tvor s chapadly, zvaný Strážce ve vodě.

Moria (Moria)
Největší z trpasličích síní, sídlo trpaslíků Durinova rodu, bylo vytesáno Durinem I. na začátku Prvního slunečního věku v jeskyních vzhlížejících do údolí Azanulbizar. Zde se nachází Durinova hrobka a sídlí tu navždy srdce jeho lidu. Khazad-dum, největší dílo trpaslíků ve Středozemi, jež v jejich vlastním jazyce znamenalo Trpasluj bylo mnohokrát rozšiřováno, v době svého největšího rozkvětu se rozkládalo na území pod horami Brarazinbar (Rudoroh = Redhorn), Zirak-zigil (Stříbrný špičák = Silvertine) a Bundušathur (Mračivec = Cloudyhead). Ve Druhém slunečním věku prorazili trpaslíci tunel vyúsťující na západní straně Mlžných hor v Eregionu, který se stal největším dílem trpaslíků vůbec. Avšak v roce 1980 Třetího slunečního věku, kdy kraloval Durin VI., prokopali se trpaslíci příliš hluboko pod hory a vypustili velkého démona. Byl to jeden z Morgothových balrogů, vyřítil se v hněvu, zabil krále Durina a jeho syna Náina a navždy vyhnal trpaslíky z Morie. Pojmenovali ho Durinova zhouba (Durin´s Bane) a od této chvíle se Khazad-dum začalo plnit skřety, zlobry a jinými zlými tvory, kterými se balrog obklopil.

Lothlórien (Lothlórien)
Elfí říše rozprostírající se západně od řeky Anduiny a východně od Mlžných hor, kde pod vládou Celeborna a Galadriel žilo mnoho, převážně lesních, elfů. Mallornové lesy Lothlórienu byly chráněny před Sauronovými služebníky mocí Galadriel a jejího prstenu Nenya, a proto zde, na jediném místě ve Středozemi, zůstala zachována skutečná a nekončící krása Eldamaru. Galadhrim, jak se tamní lid nazýval, nestavěli mohutné kamenné věže. Pro většinu lidí žili neviditelně ve svém lesním království, kde nosili pláště proměnlivé barvy takže dokázali dokonale splynout s okolní krajinou. Dík používání lan a znalosti lesa nepotřebovali mosty ani cesty. Hluboko ve Zlatém lese měli jedno velké město, jež nazývali Caras Galadhon, "Město stromů". Tam rostl největší mallorn ve Středozemi a král s královnou sídlili ve velké síni v onom nejvyšším stromě na temeni vysokého zeleného pahorku. Město mělo hradby a bránu a bylo obklopenu jinými velkými stromy jako věžemi.

Rohan (Rohan)
Království Rohirů, rozprostírající se mezi Bílými horami, řekou Želízí, Mlžnými horami, Fangornem, řekami Lipavou, Anduinou a Hraničním potokem, jež jej odděloval od Gondoru. Kdysi to bývala provincie Gondoru, zvaná Calenardhon, ale v roce 2510 Třetího věku byla dána Mužům Éothéodu jako odměna za jejich pomoc v Bitvě na Kosatcových polích. Od té doby byli Rohirové vždy oddanými spojenci gondoské říše v bojích proti Nepříteli. Byli to totiž chrabří bojovníci a jejich Jízda byla právem obávaná. Odedávna totiž oplývali láskou ke koním a jejich stáda patřila ve své době k nejlepším v celé Středozemi…

Edoras (Edoras)
Hlavní sídlo Rohirů, ležící na řece Sněžné na úpatí Bílých hor. Edoras byl vystavěn prvním rohanským králem - Eorlem Mladým a jeho synem Bregou. Dominantou města, postaveného na mírném pahorku, byla Zlatá síň zvaná, v jazyce toho lidu, Meduseld. Tam po většinu času sídlil Král Marky se svou domácností. Za hradbami města stály rovněž mohyly všech předchozích králů, Eorlem počínaje a Théodenem konče.

Helmův žleb (Helm's Deep)
Hluboká rokle u severozápadního konce Ered Nimrais, pojmenovaná po králi, který se tam uchýlil před nepřáteli za Dlouhé zimy v letech 2758-9 Třetího věku. V nejužším místě byla rokle přehrazena zdí a za ní byla vybudována pevnost Hláska. Toto místo je známé především z doby Války o Prsten, kdy zde byla svedena její první velká bitva mezi Rohiry a Sarumanovým vojskem, jež tu nakonec bylo poraženo na hlavu a Sarumanova hrozba odvrácena.

Železný pas (Isengard)
Pevnost postavená Gondorem na jižním konci Mlžných hor, jež měla chránit severní hranici nově vzniklé říše a zároveň střežit strategickou Rohanskou bránu před nepřáteli. Svého významu nabývá teprve ke konci Třetího věku, kdy se v tamní nedobytné věži Orthanku usídlil čaroděj Saruman. Ten selhal ve svém poslání - bojovat proti Temnému pánu Sauronovi - a sám se obklopil skřety a zlými Vrchovci, začal otevřeně vystupovat proti Rohanu a stal se vážnou hrozbou pro ty, kteří společně bojovali proti Zlu. Ve Válce o Prsten byla nakonec tato pevnost dobyta enty - lesními tvory, kteří vystoupili z tmavého hvozdu Fangornu a přidali se ke společnému tažení proti zrádci Sarumanovi. Po skončení války, byl Železný pas svěřen do péče právě jim, avšak věž Orthank zůstala v držení gondorských králů.

Minas Tirith (Minas Tirith)
Pevnost a pozdější hlavní město Gondorské říše, vybudované na úpatí Bílých hor nejprve jako královská citadela, později jako mocné sídlo Dúnadanů a nedobytná hradba proti stále více se rozšiřujícímu stínu Mordoru. Městu, rozdělenému na sedm hradbami oddělených úrovní, dominovala Bílá věž, zbudovaná roku 1900 Třetího věku správcem Ecthelionem I. Jako hlavní město gondorské říše, bylo neustále terčem nepřátelských vojsk, neboť Sauron si velmi dobře pamatoval, že právě moc Dúnadanů jej srazila na kolena a zabránila mu v opanování celého světa. Gondorští však byli mocným národem a jejich válečný potenciál byl veliký. Díky tomu Minas Tirith nebyla až do Bitvy na Pelennorských polích nikdy obléhána a všichni potenciální útočníci měli z tohoto místa právem respekt. Po definitivním svržení Saurona a vítězství Svobodných národů ve Válce o Prsten byla Minas Tirith přejmenována zpět na Minas Anor - Věž Slunce - a na starobylý trůn Citadely usedl opět Král.

Mordor (Mordor)
Sauronova říše, rozprostírající se východně od řeky Anduiny, chráněná na severu neprostupnou hradbou Popelavých hor a na jihu a západě Horami Stínu. V této ponuré říši plné plné štěrku a popela si Sauron zbudoval své panství. Mocí Jednoho prstenu tu kolem roku 1000 Druhého věku vystavěl nedobytnou pevnost - Barad-dûr, zaplnil celou zemi skřety a začal sužovat celý ostatní svět, dokud nebyl na konci Druhého věku poražen Posledním spojenectvím elfů a lidí a jeho moc na dlouhou dobu potlačena. Avšak když uplynulo tisíc let dalšího věku, Stín začal opět povstávat a opuštěný Mordor se stal opět útočištěm mnoha jeho dávných služebníků. V roce 2942 se pak vrátil sám Sauron, znovu postavil Temnou věž a prohlásil se temným pánem. Mordor a přilehlé končiny pak ovládal až do svého definitivního konce během Války o Prsten. Dominantou Mordoru byla beze sporu Orodruina - Hora Osudu, v jejímž ohni Sauron zkul Vládnoucí prsten. Láva vytékající z četných puklin na jejím úpatí pokrývala celou přilehlou pláň Gorgoroth a popel a dým stoupající z jejího kužele, umocňovaný Sauronovou mocí, působil to, že celá země Mordor byla zastřena neproniknutelnou tmou…

Tolik ke srovnání alespoň několika málo známých míst, které se mi podařilo mezi dosavadními filmovými ukázkami najít. Myslím si (alespoň podle těchto záběrů), že si tvůrci filmu dali opravdu hodně záležet, aby zachovali autentičnost míst a co nejvíce se přiblížili důvěrně známým ilustracím, které provázejí nejslavnější dílo JRRT v mnoha jeho vydáních. Jak si poradili se zbytkem svérázné krajiny, kterou při svém putování navštíví Společenstvo prstenu, stejně jako s dějem a ztvárněním jednotlivých postav, na to už si musíme společně počkat až do oficiální premiéry, která bude v našich kinech ve čtvrtek 10. ledna 2002…