Zde momentálně žiji. Vládne nám král Marcelus III.. Je to vdovec, syn padl v boji s Nemedijci (poměrně nedávno na lidský věk). Možní nástupci na trůn jsou dva – vrchní generál Teneras a Lord Protektor.

Náboženství

Dají se vysledovat dvě hlavní náboženství.

Kryštofíni jsou pacifističtí (asi jako u nás starosvětský pacifistický křesťané)…

Sarafáni jsou oproti Kryštofínům bojovní. Jejich motto zní: „Jsme tu proto, abychom chránili“

Sarafáni dělají popravy, kde likvidují upíry ale i čaroděje (a nějakou tu lidskou neplechu)… Občas nějaký čaroděj vyvázne z popravy živ, ale pak až do konce života slouží Sarafánům a mezi normální lidem nebývá viděn. Ale aby vyvázl, musí být v kouzlení dobrý.

O městě Meldium, pravidlech zdejších upírů a další…

Město Meldium

Velikostně odpovídá městu Praze ve dvacátém století, je to přímořské město. Dělí se na více částí – svisle jej dělí řeka, vodorovně pak Lampová ulice.

Za naším městem je pak Hrad (představujte si ho jako Alcatraz v našem světě), hradba je vysoká 50 metrů a bydlí tam jak král, tak i případní následovníci…

Armádu nalezneme jak na hradě, tak i ve městě. Zvláště pak v lepších čtvrtích lze nalézt malé kasárničky…

Město má též kanály, podle vyprávění některých upírů s dobrodružnější náturou jsou tyto kanály plné netvorů…

Okolí města

Vím o vesničce „Boží svátost“ a o městu(?) Freeport.

Základní pravidla upírů, tzv. Šestero

1. „Maškaráda“ – skryješ svoji upíří podstatu

2. „Doména“ – spravuj území, jež ti bylo svěřeno

3. „Otcovství“ – o své potomky se starati budeš

4. „Hospitalita“ – pomož upíru, jež ti svoji přítomnost v doméně ohlásí

5. „destrukce“ – znič svého potomka, vytváří-li problémy …

6. Potomky jen se svolením otce

Další pravidla

Čarodějnictví je trestné! Dost na to dohlíží dva náboženské směry – Sarafánů a Kryštofínů a to ve vzájemné spolupráci

Počítání datumu

V době, kdy tuto knihu začínám sestavovat jest 25.září 3650 dle Sarafánského kalendáře. Datum je počítán od zvláštní události – od zlikvidování nejmocnějšího upíra. Tento památný den měl ale ještě smutnou dohru pro Sarafánský řád. Jeho původní podoba v tomto dni skončila a řád se rozpadl…

Kdo jsem

Jsem kouzelník a od doby mého znovuzrození jsem počítán do rodiny Jakobínů. To je rodina vládnoucí tomuto městu, takže žádná jiná rodina nemá právo pokoušet se o mojí likvidaci. Jedna výjimka ale je – pokud bych porušoval Šestero…

Jsem 180 cm vysoký upír (v době psaní si říkám „pětiročák“) …

Jako každému upírovi mě ubližuje voda (působí jako kyselina), vadí mi sluneční světlo a oheň. S ohněm se to ale má tak, že já se ohně nebojím …

Můj oficiální byt je v lepší obchodní čtvrti. Ne přímo v její nejlepší části, ale až za řekou…

A kým jsem byl?

Narodil jsem se v rodině statkáře, jako druhý syn. Když jsem trochu povyrostl, zjistil otec, že nejsem příliš manuálně nadán, ale jak se zdálo, měl jsem dobrou paměť. Snad právě tyto dvě příčiny vedly otce k tomu, aby mě jednoho dne odvedl do města Meldium, kde mě dal do učení u pana Mariuse Kornuse. Studoval jsem u něj poměrně dlouho, díky čemuž jsem měl šanci poznat celé město, zvláště pak takzvanou nižší obchodní čtvrť. Marius neměl nikdy více jak pět studentů. Přes den jsme se učili klasickým vědám – číst psát počítat a souhrn ostatních věd. Jisté je, že si Marius velmi brzy povšiml, že mám cosi, co nazýval magický talent a přijal mě též do svého večerního studia, studia magického. Nevím proč to dělal, zvláště když se za čarodějnictví upalovalo, přesto to riskoval. (Nemohu se ale zbavit dojmu, že o mém magickém talentu věděl již v době, kdy mu otec platil peníze za mé přijetí do studií a možná ještě dříve…) Magii ale nestudovalo všech pět studentů, se mnou se při nočních seancích vzdělávali ještě další dva.

· Rufius Stagnus – dělal ohnivou kolej

· Valerije Corpus – dělal jako já větrnou kolej

Nešlo si nevšimnout, že ti dva měli větší magický talent než já, co jsem v magii musel zkoušet mockrát, dokázali oni na několik pokusů. Rufius se zřejmě právě kvůli tomu stal silně nafoukaným a nadřazeným. Mě to nevadilo, byl jsem zvyklý na podobné zacházení od svého staršího bratra.

Marius mě měl pro mou snahu vyplývající z menšího magického talentu raději, než ty dva. Ach ano, zapomněl jsem se zmínit o Valeriusovi – ten místo dalšího rozvíjení svého talentu věnoval mileneckým hrátkám a magii používal jen pro zvýraznění svého ega milovníka.

Průběh nočního studia býval občas přerušován jistou dámou, která se jmenovala Fátima. Vždy si vzala Mariuse stranou a ten den se ve výuce magických věd nepokračovalo…

Pomalu ale jistě se blížil čas mé mistrovské zkoušky z magie a já netušil, jak ji budu dělat. To se ale vyřešilo samo.

Jednoho večera přišla Fátima za mistrem, ale tentokrát se spolu nešli bavit do vedlejší místnosti. Fátima před námi vyprávěla o problému na hřbitově – „Vyskytla se tam skupina kouzelníků, ehm nekromantů“ řekla Fátimaa začala říkat nějaké podrobnosti. Mistr na mě pokývl, abych přistoupil k nim. „Bude to tvá mistrovská zkouška“ řekl mi a dodal podrobnosti: „zjistíš co a jak, a budeš používat kouzla ku své pomoci“. Pokývl jsem hlavou na znamení, že rozumím. Bylo mi přislíbeno cosi, co zlepší možnosti mého studia magie…

Hned jsem ale na hřbitov nešel, byť bych ještě stihl být na hřbitově o půlnoci, tedy v době, kdy se nad hřbitovem mají objevovat jisté úkazy… Vždy jsem si řádně promýšlel co budu dělat, což mi občas i bylo na škodu. V tuto chvíli jsem se rozhodl, že na hřbitov půjdu nejprve za světla, abych si obhlédl únikové cesty a případně nalezl vhodné pozorovací stanoviště…

Hned za ranního kuropění jsem se vydal na hřbitov zvaný Necropolis a došel tam mezi prvními. Tento hřbitov je obehnán velkou zdí a jeho brány nepřetržitě hlídá hlídka, protože je to hřbitov šlechticů a jiných důležitých lidí. Vešel jsem dovnitř a jal se prozkoumávat hřbitov. Nejprve jsem si jej obešel podél zdi a pak se vydal přímo do jeho středu. Pochopil jsem, že hroby nejvýznamnějších lidí jsou uprostřed hřbitova a významnost pohřbených lidí (ale i výstavnost hrobek) směrem ke krajům hřbitova klesá. Ve středu hřbitova jsem si již připadal jak ve městě – hrobky byly veliké jako městské domy.

Přímo ve středu hřbitova byla loučka a ve středu loučky byl starý strom. To bude nejvýhodnější pozorovací místo, řekl jsem si, Ze stromu bych měl vidět pochodně pohybující se po hřbitově. Jednu vadu ale loučka měla. Byl na ní vysypáván popel… Vlastně moment! uvědomil jsem si, vždyť mě to může být ukradené – mé kouzlo „Walk on Air“ si s tím poradí – já žádné stopy nenechám J Odešel jsem ze hřbitova a šel trochu naspat čas…

Na hřbitov jsem přišel znovu ještě v době kdy byl otevřen a kdy do jeho zavření zbývala více jak hodina. I tak ale na hřbitově již skoro nikdo nebyl. Tušil jsem, že si hřbitov jedna z hlídek projde a můj předpoklad se splnil. Pracně jsem se před nimi skrýval a myslím, že si mě nevšimli. O hodinku později se již viditelně šeřilo a já vběhl po vzduchu na strom, kde jsem se šikovně zaklínil do větví…

Mohlo být kolem jedenácté hodiny, když se z jedné z hrobek, která byla blízko kraje hřbitova, vynořily tři postavy a začali se přibližovat cestičkami ke mně. Proboha, pomyslel jsem si, snad nepůjdou přímo pode mě na loučku? Ojoj asi půjdou, rozvinul jsem své myšlenky ve chvíli, kdy se trojice dostala na cestičku, ze které už nešlo odbočit jinam. Měl jsem právě tak čas sklouznout pomocí kouzla ze stromu a využít jeho stínu k úprku po prodloužené přímce od těch tří.

Ten únik byl myslím taktak, už jsem totiž dokázal rozpoznat, že pláště byly sametově černé… Zapadl jsem za jednu hrobku a nenápadně vykukoval …

A pak přišla…

*** A*m*n*é*z*i*e ***

Když jsem se probral, stála nade mnou Fátima a sdělila mi hroznou věc. Nepamatuji si přesná slova, ale pokusím se její sdělení zformulovat těmito slovy: „Hele (vole), jsi upír, neuděláš s tím vůbec nic, tak se podle toho budeš chovat. Já jsem teď tvoje matka!

Měsíce jsem studoval pravidla upírů a piloval je tak dlouho, až jsem je uměl pozpátku…

Následující čtyři roky studuji magii a jisté další dovednosti naší rodiny, jak to nazvala Fátima … Ano, byl mi splněn daný slib – měl jsem šanci se zlepšovat v magii a ty čtenáři posuď sám, jestli jsem a kdy udělal nějakou osudovou chybu, že jsem dopadl tak, jak jsem dopadl…

Místní rodiny

Rodina Jakobínů

Vládci města, či chcete-li tak říkejte slovo vládnoucí kasta. Oddávají se studiu kouzel, vyšší z této rodiny studují politiku. Pokud chtějí nějaké informace, obracejí se na Sebastianovu rodinu. Teoreticky mohou kdykoliv přijít na kterékoliv zasedání Sebastianovy rodiny či na audienci… Opačně to ale určitě nejde…

Do tohoto města přišla rodina před 2000 – 3000 lety (můj zdroj si není jist) V té době probíhaly čistky na upíry a proto se Jákob a jeho bratr ukryli zde ve městě, kde zřejmě bylo relativně klidněji.

Rodina Sebastianova

Jak již bylo řečeno, sbírají informace, téměř kdokoliv z Jákobovy rodiny je o to může požádat…

Rodina Thomasova

Stejně jako rodina Jakobínů pracuje i Thomasova rodina s magií…

Kirská rodina

Tato rodina se nám podle starých úmluv obstarává administrativu v chudinských čtvrtích. Momentální vůdce této rodiny v Meldiu je Ignigus Trajánus Jeho zástupce je jeho syn Rafael Trajánus.

Rodina Dimarcovců

Otázka je, jestli tu jsou a jestli jsou tak významní…. Nevím o nich vůbec nic, jen to jméno občas někomu uklouzne.

Rodina Ivořanů / haďáci / Ivořané a další rodiny

Skupina upírů, kteří neuznávají vedení města a vrhají se na našince, který vstoupí na jejich území. Pochopitelně se tak děje i naopak. Jejich a naše území od sebe dělí Lampová ulice, která probíhá celým městem. Na této ulici platí cosi jako status Quo.

Ve slumech, kde Ivořané (nebo Yvořané?) žijí se dá narazit téměř na cokoliv, ale tam asi nikdo nemá přehled…

Osoby a obsazení

Cizozemci:

· OTTMAR – král wilendorfu

Našinci

· Marcelus III – náš král

· Teneras – vrchní generál a možný nástupce vlády v království

· ??? – Lord Protektor, též možný nástupce vlády v království

· ??? alias Pán noci – bytost, která ví o všech upířích rodinách a podle mě jde proti všem upírům. Svaluje se na něj cokoliv, třeba že praktikuje Nekromancii, že pracuje v noci a noc mu pomáhá – tj. pomáhá mu temnota a stíny…

· ??? – otec/matka Jacobuse

· Jacobus – hlavní představitel své rodiny (a mojí)

· Vincent Caliostro – podřízený Jacobuse, má na starosti obchodní čtvrť

· Faustus – „přijímač návštěv“ v budově Jacobusovy rodiny

· Trajanus Ignigus[1] – má na starosti dohlížení nad průmyslovou čtvrtí… není z rodiny Jákobů

· Rafael Trajánus – syn Igniguse

· Lischea Callivus – tajemník Igniga Trajana

· Fátima – Má matka, 180 cm vysoká, 93-60-90, zlaté vlasy zakrývající uši, červené oči, krásný rovný nos, kulatý obličej, černé rty, pronikavý pohled. Oblečena bývá v lehce zdobené tóze se širokými rukávy a širokým límcem. Oblečení je v převážně černé barvě.

· Týlus (Týlius) – človíček (?), chovající se jako vědec, nosívá čapku učence ala Komenský, je ze Starého města…

· Marius Korpus – můj lidský učitel, který ve mně objevil magický talent

· Marius Barabius – kvestor z Valenciovy univerzity Lingvistických věd, v roce 3648 propuštěn za pobuřování

· Rufius Stagnus – dělal ohnivou kolej a studoval se mnou v době, kdy jsem byl ještě člověkem (vytahoval se nade mě)

· Valerije Corpus – dělal jako já větrnou kolej a též studoval se mnou v době, kdy jsem byl ještě člověkem (děvkař, ehm vlastně milovník)

· Valerius Quintus – vlastník jedné z pobočných knihoven – křivý nos, zčernalé rty a nehty, lehce zářící fialové duhovky, hodně špičaté uši… Pravděpodobně již nežije, ale naděje zůstává…

Spoluhráči

· Thomas (by Koloušek) - ~~kluk kolem dvaceti~~, zelená očička, vlasy do malého copu. Momentálně z nějakého důvodu prudce stárne

· Rafael (by Ričí) – zelená, hustě zdobená róba, totálně černé oči, bílé vlasy, vypadá na 50 lidských let, vlasy zplihlé

· Jura (by 3kluk) -???

· Kvestor Luis de la Cren (Ferri) -???

· Marie (by Radka) – popis oblečení se mění denně. Zbytek popisu :???

Nesplněné QUESTy

Neoficiální Questy

· Kdo je rodič mojí matky Fátimy a žije ještě?

· Mám amnézii na dobu mého přerodu na upíra a na nějakou dobu předtím…

Oficiální Questy

· Quest z doby před mým znovuzrozením – zastavit řádění satanistů na hřbitově by Ondra

· Od Faustuse by Ondra: Doprovázet karavanu, a:

o Hlavní cíl pro mě je dostat Juru, pak je jedno, jestli karavana bude pokračovat nebo se vrátí domů.

o Podružnější cíl je neztratit Tomáše[2] a musí přežít v přírodě

o Bude li chycen Jura a Tomáš procitne, tak Tomáš přebírá iniciativu

o Kontrolovat kvestora a jeho loajalitu

Barvičky v auře [3]

Aura nám zobrazuje aktuální stav člověka či upíra a případně též jeho nálady

Jako první jest třeba uvědomit si sytost barev a zdali auru vůbec vidím:

Sytá či Plná – člověk
Bledá – upír
Bez aury – duch

V auře se posléze objevují základní barvy bez žilkování. Viděl jsem již tyto barvy:

· „Orange“ - Oranžová – podezřívavý / obavy?

· „Crimson“ – Karmínová – vzteklý

· „Red“ – Červená - rozhněvaný

· „Vermilion“ – rumělka – rozradostnění / štěstí / radost / úspěch (?) / jiné vhodnější slovo (???)

· „Rose“ – růžová -???

· „Pink“ – růžová, jiný odstín -???

· „Violet“ - Fialová- zvědavost – aspoň to tak zatím vypadá. Možná též (?) vzrušenost???

· „Dark Blue“ - Tmavě modrá - To vypadá, že se objevuje vždy, když daná osoba něco skrývá. Což je bohužel dost často L. Možná se jedná o podezřívavost … (osoba skrývá podezření)

· „Light Blue“ - Světle modrá – podle Tomáše znamená, že člověk je klidný. Mě to na to taky vychází, ale může to teoreticky být i něco velmi podobného – soustředěnost?

· Dark Green -? určitě bude existovat, zatím jsem ji neviděl

· Green – Zelená, prostřední odstín - posedlost

· „Light Green“ - Světle zelená – zatím viděna jen 2x (1x Jura, když jsem mu vyprávěl o přerušení pouta Tomáš × otec Tomáše a 1x matka, když jí majordomus sdělil že Jura přišel do společenského sálu) – že by zlost??? nervozita??? nedůvěra ???

· „Brown“ - Hnědá –??? buďto rozpačitost, nebo příprava před vyslovením lži. Nutno dále ověřovat … dle Tomáše značí vznětlivost, ale není si jist

· „Gray“ - Šedá – rozpačitost??? nebo strach??? deprimace???

· „Silver“ - Stříbrná - smutek…

· „Black“ - Černá – já ji tedy viděl jen na upírech, když je zrovna ovládala bestie a jednou slabě u matky v době když nebyla ovládána bestií. Vypadá to na nenávist (???), ale lepší popis barvičky bude spíše „Chuť zabíjet“

Mám-li štěstí, tak vidím i žilkování. To má své členění barev…

· Žilkování s nerozpoznatelnou barvou – nepodařilo se mi pořádně se na auru podívat L

· Černé žilkování – dotyčný nedávno diablerizoval

· Červené žilky -

Vidím-li aureolu, tak bych si měl dávat pozor, protože ten člověk má velkou víru – ukazuje to sílu věřícího…

· Žádná aureola – „normální stav“

· Stříbrná aureola -?

· Zlatá aureola

Jest možné vidět i různé specialitky

· Jiskřičky v auře – dle matky Fátimy se to teprve zkoumá

· Barevné „skleněné střípky“ v auře -??? viděl jsem zatím 1x

Vlastní hra

Jsem teď s matkou v průmyslové, či chcete-li v chudinské čtvrti. Oficiálně tu jsem proto, abych získával zkušenosti a mohl požádat matku o zrušení mateřského pouta… Ale je to pravda? Kdo ví…

V posledním měsíci se toho událo docela hodně:

· Od Agentury JPP[4] - šílené bestie v obchodní čtvrti trhají lidi na kusy

· Zmizení šlechtičny ze hřbitova v době, kdy se zde modlila

· Satanisti pří řádí na hřbitově

· Z řeky vyloveno tělo – úplně bledé s rozsápanou hrudí

· Bylo stanné právo a skončilo pozdě v noci dne 21.srpna. V tu dobu se všem upírům ozvalo v hlavě: „Jsem tu a přicházím si pro vás“. Do toho zvonily zvony. Bylo to po jednadvacáté hodině…

· Člen našeho domu byl zlikvidován v chudinské čtvrti cizáky

· Hořelo ve třech domech

29.10.3650

Po dnešní noci se již konečně znám se všemi cizinci, s Rafaelem, s Marií, s Jurou, s Tomášem a s Luisem. Všichni by měli být „ohlášeni na Hospitačku“ … Marie a Rafael dnes nejsou k nalezení…

Jdeme do jednoho domu pana Rafaela a Tomáš tvrdí, že nás někdo sleduje po střechách. Pomocí kouzla „Walk on Air“ vylézám na střechu a snažím se ono individuum pronásledovat. Nemám ale šanci….

Dům Rafaela je vybydlen, jdeme spát k Marii…

30.10.3650

Tomáš mi ukazuje trik „Face“, kdy na chvilku převzal mojí podobu. To by vysvětlovalo, proč jsem byl v minulých dnech viděn na dvou místech současně…

Zjišťuji, že v chudinské čtvrti nejsou Sebastianovci poslední dobou vidět a i samotný Ignius se už týden neukázal. Marie pobývala celou dobu u Igniusova syna (který vede společenský život), ale jako najust zrovna před chvílí odešla s Rafaelem. Myslím si, že bude u svého krejčího a tak tam mířím… Ne není tam a jako najust se blíží i bouřka a s ní i déšť. Jedu tedy k Faustusovi splnit svojí povinnost informovat. Matka to tak chtěla…

Dozvídám se, že Sebastianovci mají poskytovat informace jen nám , proto zmizeli z Ignigovo čtvrti.

I já mám tušení, že se Pán Noci roztahuje po Ignugusově čtvrtí a též baží po cizincích.

31.10.3650

Vzbudil jsem se sám a později, než jsem chtěl. Vyrazil jsem tedy za ostatními… Kdosi mě sledoval a poměrně dobře se skrýval. Vyčíhal jsem si vhodnou chvíli a místo a vyvolal vítr. Doslova cáry tmy prolétali okolo mě a já okamžitě zaměřil sledování aury onoho odhaleného človíčka.

Aura byla ostrá a barvičky byly: Tmavě modrá, Světle modrá a Fialová

Byl to černě oblečený člověk (alespoň podle aury) s kápí. Oblek mu těsně přiléhal na tělo, navíc se maskoval cáry tmy. Měl ocelově modré oči…

Znal mě jménem a chtěl po mě, abych zavedl Tomáše do hospody u Křiváka, ale chtěl by též mluvit se všemi cizinci. To mě krklo a moc se mi do toho nechtělo, ale dostal mě prohlášením, že mi sdělí výměnou jméno onoho cizince, co se ukazoval ve městě s mojí tváří. Tak jsem to vzal a hned jsem se mu kouknul na auru. Ta se změnila. Nyní jsem viděl tyto barvy: Rose a Světle Modrá

Pak od mě začal odcházet a já si zkusil rýpnout – „Nechť tě Sarafán ochraňuje“ řekl jsem mu do zad a hned si ťuknul na auru, tedy na tohoto človíčka již potřetí v krátké době. A opět byly jiné barvy: „Vermilion“, Šedá a Stříbrná

Po tomto zážitku jsem skončil u matky Fátimy (Toša)[5], které jsem vyprávěl o tom co jsem dnes zažil. Ledva jsem jí oznámil že jsem se potkal s tím černooděncem, naskočila mamce v auře Tmavě červená barva. Nu, jak se zdá, mám první barvičku jistou…

Mamka mi sdělila i své motto: „Den bez objevu je zbytečný den!“ Také mě strašila (Toša), že se barvy liší od pozorovatele k pozorovateli, ale minule mi řekla (Ondra) že velké rozdíly v barvách se objevují u barvoslepých lidí. Tak nevím. Upozornila mě též (Toša) že pozorování stejné osoby v krátké době může rozhodit barvičky…

Nakonec jsem sběhl k Marii a ostatním přátelům, kde jsem přečkal následující den…

1.11.3650

Ráno jsem si pohrál před svačinkou s aurami. Sledoval jsem Thomase, na kterém se začalo projevovat cosi, co by se dalo popsat jako zrychlené stárnutí. Ale barvičky v auře mi hned ráno neprokazovaly službu – viděl jsem jen bledý odstín jakési barvy, která navíc byla žilkovaná.

O chvilku později se Tomáš nepohodl s Marií a vzájemně se „škádlili“ dřevěnými kolíky. Když jsme to šetrně sdělovali Rafaelovi, byl dle mého soudu podezřívavý – na auře mi naskočila barva oranžová

Když už byl Tomáš schopen mluvit a chodit, oťukl jsem znovu jeho barvičky v auře: Bledá, hnědá, červená a jakési žilkování…

Ale to už jsme se vypravili ve třech dolů do Slamů – já, Tomáš a kvestor. A právě kvestor Luis de la Cren projevil podivné přání. Chtěl sehnat modlitební knihu Kryštofínskou. Hm, a jako naschvál ho to napadlo přímo před kostelem svatého Kryštofa. Zkusil tedy zaklepat na vrata kostela zpředu. Nikdo mu neotevřel… Když zaklepal na zadní dveře (myslím že se tomu místu, kam dveře vedli, říká sakristie) a ani tam mu nikdo neotevřel, tak se rozhodl, že se do kostela prostě vloupe. Nejprve šel okouknout okna a zjistil že nemá šanci. Zkusil jsem mu sdělit, že vloupáním upozorňuje na sebe a na naší rasu, ale bylo to jako bych přilíval olej do ohně. Tomáš se dostával do varu a divže „nepřepadl“ do bestie. Sykl na mě mezi zuby: „jdem“. A tak jsme šli… Za námi se rozlehl praskot vylamovaných dveří kostela…

O něco později nás Luis dohonil a byl na něj pohled L Kryštofínská svatá kniha mu zřejmě způsobovala jisté obtíže když ji držel v ruce, takže si ji nesl přivázanou na konci metrového trámku. Byli jsme už ve slamech a prakticky okamžitě se na nás navěsili místní žebráci. Luis se dopustil chyby – rozhodil pár měďáků, čímž na sebe o to více upozornil. Nevím zda to udělal schválně, či ne, ale do konce života si budu pamatovat moudro, které vyslovil v době, kdy se mu už nedostávalo drobných mincí: „Vydělejte si na chléb vezdejší prací“. Ha, řekl jsem si, vhodná chvíle zkusit testnout kvestorovu auru.

A byl jsem překvapen. Barvičky byly tyto: bledá, Světle modrá, Tmavě modrá a Fialová. Stalo se mi něco podivného: Byl jsem si naprosto jist, že kvestor něco skrývá a že je zvědavý, zřejmě na reakci lidí. Cítil jsem, že můj pocit MUSÍ korespondovat s barvičkami v auře. To mě tak zaujalo, že jsem celý zbytek cesty o tom přemýšlel a snažil se přiřadit správné barvičky k pocitům. Přece jen se některé barvy objevili již v několika aurách několika lidí… A tak ani nevím, jak jsme se dostali do hospody. Až tam kvestor zjistil, že byl okraden a šel si to vyřídit s dotyčnými lidmi…

My ostatní čekali na onoho podivného muže a já sám čekal na někoho, kdo mi dá vzkaz o tom, kdo si to na mě hraje… Ničeho jsme se nedočkali …

Spát se dalo v hospodě a překvapilo mě, že pokoje byly uzpůsobené pro denění upírů. Náš čtyřlůžák(!) například nikdy neměl okna a zabezpečení dveří bylo na dost vysoké úrovni… Přesto jsme ale dveře zabezpečili ještě skříní…

Protože tento deník píši se zpožděním (momentálně šesti dnů) mohu již nyní říci, že hostinský je z naší rasy ale tenkrát to ještě nikdo nevěděl …

2.11.3650

V noci mi proběhl před očima celý můj dosavadní život (můžete si o něm přečíst o pár stránek dříve) a tak jsem ráno vstal mezi posledními… Ještě rozespalý jsem se podíval na Tomáše a strnul jsem. Stárnutí se zdá se pozastavuje, anebo to již nedokážu posoudit. Test na auru dopadl podivně: Ostré barvy… Okamžitě jsem výsledek zavrhl a zkusil zkontrolovat auru u Jury. A bum ho, taky ostré barvy. Copak se z nás přes noc stali lidé?!? To mě rozhodilo tak, že jsem raději svojí auru už nekontroloval…

Raději jsem si došel ven pro svačinku ven do Slumů a poté, co jsem se do ní zahryzl, zkusil jsem barvičky i u ní. Neměl jsem to dělat, její krev mi v žaludku málem zkysla. Aura signalizovala svojí bledostí, že by se mělo jednat o upíra…

Vrátil jsem se zpět do hospody, kde se všichni kromě pana Tomáše rozhodli odejít z hospody. My ostatní jsme se rozhodli vrátit zpět ze Slumů a pokusit se nějak pomoci Tomášovi… Alespoň nějakou informaci mít k jeho nemoci, nebo co to vlastně způsobuje to stárnutí …

Když už jsem sám šel kolem jedné výlohy se sklenářským zbožím, koukl jsem se na sebe do zrcadla. Nic zvláštního na mě vidět nebylo a tak jsem si zkontroloval auru: Rozmazaně bledé barvy a to Šedá a Tmavě modrá. Oddechl jsem, si že vidím své barvy stále jako upír a začal přemýšlet nad tím, proč jsem viděl aury svých přátel a své svačinky obráceně. Nepřišel jsem na nic kloudného a tak jsem si řekl, že to asi bylo tím prostředím. No a moje barvičky v auře?

Nejprve jsem si promyslel barvu Tmavě modrou. Tu jsem teď v poslední době (co si píšu deník) viděl právě potřetí. Než jsem ji viděl teď, měl ji kvestor a předtím ten černě oděný člověk, co chtěl přivést Tomáše. Tuhle barvu jsem ale předtím vídal poměrně často a myslel jsem si, že to znamená „pozor, něco skrývám“. Ale že bych si skrýval něco před sebou? To jsem spíš byl podezřívavý a nedal jsem to najevo. Ha! řekl jsem si a zalistoval deníčkem. Stalo se to, co jsem čekal, mé zápisky svědčili i pro tuto mou novou domněnku. Šedou barvu vidím podruhé v poslední době a zase to byl ten černě oděný člověk… U této barvičky si nechávám zatím tři slovíčka: Z minula rozpačitost a strach a dnes přidávám slůvko „deprimovaný“. Těžko soudit ze dvou výskytů barvičky…

Ale to už jsem zase šel dál a mířil do jedné z pobočných knihoven naší rodiny. Abych byl přesný, šel jsem za Valeriusem Quintusem. Přijal mě osobně…

Nejprve jsem se ho ptal na aury a na auru Tomáše. Bylo tu totiž něco, co jsem myslím ve svém deníku nezmiňoval. Od chvíle, kdy Tomáš začal prudce stárnout se mi totiž zdálo, že se jeho aura „vypařuje hořením“. Divné sousloví, že? Odpověď pana Valeria byla pro mě dost nečekaná. „U pana Tomáše došlo k tomu, že jeho Sir (otec, pozn. Ivana) přerušil pouto se synem kvůli nepřízni potomka. Sir přerušil pouto s úmyslem svého potomka zabít. Až budete ve sledování aury zkušenější, poznáte upíra závislého na rodičích, jako jste myslím ještě i vy…“ To mi nemusel říkat dvakrát, neboť v těchto dnech probíhá má mistrovská upíří zkouška, a má matka Fátima dává dost najevo, že jsem k ní stále vázán poutem rodičovským a že si mám dávat bacha.

Ale to jsem odběhl. Zapřemýšlel jsem, z jakého důvodu by právě teď přerušoval otec Tomáše pouto, když jsou jistě oba z paralelního světa. Jediný důvod, který mě napadl, byl ten, že Tomáš nepřišel včas domů na večeři J Zapamatoval jsem si, že se na paralelní světy musím též zeptat, ale předtím jsem měl ještě jednu otázku. „Může do pouta otec×syn vstoupit někdo třetí?“ optal jsem se a obdržel neurčitou odpověď, kterou jsem si přeložil jako „nevím, optejte se ve vaší knihovně“

Pak jsem se optal na paralelní světy a to vůbec nevěděl a řekl mi něco ve smyslu, že to jsou babské povídačky a že literaturu na toto téma najdu v lidské knihovně v sekci bajky.

Ještě jsem se optal na historii rodiny Jakobínů a dostalo se mi odpovědi, kterou jsem si napsal do jiné části deníku.

Zbytek dne jsem strávil v domě, kde teď žije má matka Fátima …

3.11.3650

Hned ráno si mě matka zavolala k sobě do svého pokoje a chtěla vědět, jak probíhá můj výzkum barviček a co jsem všechno zažil. Do této chvíle jsem před matkou neměl žádné tajnosti a tak jsem se jí svěřil i s tím divným setkáním s člověkem v černém, který se halil do tmy. To jsem si ale dal, matka se rozhněvala. Hned jsem si to ověřil pohledem na její auru. Klasická bledost aury dosvědčovala, že je matka upírka a dále signalizovala barvu červenou, fialovou a barvu která byla taková zvláštní – byla lehce do černé. Dále jsem viděl dvě zajímavé věcičky, první z nich byly černé žilky v auře, druhou věcí byly téměř nepostřehnutelné „barevné skleněné střípečky“

Nechal jsem matku, aby se vymluvila. Já sám jsem její litanie příliš neposlouchal, jen jsem dával pozor, abych zavčasu a správně odpovídal Ano/Ne a mezitím přemýšlel co budu dělat. Nevymyslel jsem nic světoborného – sběhnu k Marii pro ostatní a pak se uvidí…

U Marie jsem nalezl kvestora a Juru. Vyprávím jim, kterak jsem dopadl v knihovnách a přitom si studuji auru na Jurovi. Dnes mi správně vylezlo, že je upír a dále jsem k tomu měl sice jen dvě barvy,ale jedna docela překvapivá. Byly to Tmavě modrá a Světle zelená.

Kvestor přišel s názorem, že by Tomášovi mohla pomoci krev z generačně lépe situovaného upíra. Trochu jsme se o tom dohadovali a nakonec si vzájemně testujeme krev. Toto srovnání dopadlo tak, že s kvestorem jsme na tom generačně stejně (tedy 12.gen), ale Jura je na tom o něco lépe…

Nojo, ale kde je Tomáš? Zkoušíme ho hledat, ale bezúspěšně …

4.11.3650

Prakticky hned po probuzení jsem sešel do knihovny pana Trajanuse a začal jsem hledat knihu „Opravené Genesis Svaté Knihy Sarafánské“. Asi bych měl hledat tu kopii, co mamka někde založila, ale to je jako bych hledal kupku v jehle sena, nebo jak se to říká.

V této knihovně se ale nachází pouze opis původní „Svaté knihy Sarafánské“ a Trajanusovo knihovníkem je mi doporučeno, abych šel do naší (Jakobovo) knihovny…

Poslechl jsem ho a zamířil do knihovny pana Valeria Quintuse … Tam mi otevřel uplakaný sluha a na můj nechápavý obličej mi sdělil, že byl pan Valerius unesen. Popis únosce se ale moc Tomášovi nepodobal, ale jestli si pamatujete tak Tomáš uměl „Faces“…

Se sluhou jsem se domluvil, že mi zapůjčí knihu, pro kterou jsem si přišel a já se pokusím angažovat v boji proti únosci. A tak se i stalo …

Z knihovny jsem vyběhl na Smraďák, kde jsem potkal své přátele, ale také jakéhosi lidského doktora, který nabízel všem léčivý nápoj z pelyňku. (Ochutnávka zdarma)

Byl jsem nesoustředěn, jinak si nemohu vysvětlit to, co jsem provedl. Doktor (jmenuje se Plamínek) mi nabídl sklínku na ochutnání a já to do sebe hodil na Ex. A stalo se to, co se stát muselo – ze žaludku se ozvaly bouřlivé zvuky, z úst se mi zakouřilo (ale toho si snad proboha nikdo z lidí nevšiml) a pak to šlo ze mě vrchem ven. Vyzvracel jsem jak nápoj, tak i trochu krve, čímž jsem zavdal příčinu k doktorovo obavám, že jsem nemocen a současně si všichni mí upíří přátele o mě pomysleli, že jsem ***. Když jsme poodešli od Plamínka, vzpamatoval se kvestor mezi prvními a optal se mě: Co jste to dělal pane kolego? Odpověděl jsem mu památnou větou: Já se zapomněl…

Společně míříme do knihovny pana Tyliuse (Tyluse), což je mimochodem moje původní deniště. Přes den je to Ventariovo zlatnictví, ale to vás asi nezajímá.

Kvestor si s Tyliusem povídají a já tiše poslouchám… Vyrušil nás posel, který se sháněl po mě: 6.11 bude soud s vrahem Jakobínů, momentálně je vězněn u Trajánusových. A já se mám ihned ukázat u matky. Po cestě zjišťujeme podrobnosti a ty si pak zpřesňujeme v domě rodiny Trajánusů. Ignigus Trajánus je zpět, má matka chce vidět knihu a vězněm je opravdu Tomáš!

5.11.3650

Hned po probuzení překládám lejstro vypadlé z knihy a dozvídám se, že pisatel (Maleficius Valencius) zašifroval cestu k fontánce. Celý text zní takto:

jaA Mmalefikius Valencius jsem idel misto kde kre prjsti ze zeme proudekh neidanjkh sak ez ze dukhoe prastarjkh objaji a strazi toto misto pred nepovolanjmi …

kestu sou do knih ukrjl jsem, stejnjkh knih a preke je kazda jina,knih ktere jsem ja maleficius Valencius napsal.

A překlad:

Já Maleficius Valencius jsem viděl místo kde krev prýští ze země v proudech nevídaných však věz že duchové prastarých obývají a stráží toto místo před nepovolanými…

Cestu svou do knih ukryl jsem, stejných knih a přece je každá jiná, knih které jsem já Maleficius Valencius napsal.

Ihned sbíhám do knihovny a má teorie se potvrzuje – kdosi se na jeho knihy vyptával

1. Opravené Genesis Svaté Knihy Sarafánské

2. Sedmero ran Ivorských

3. Staré dějiny Sarafánské

4. Původ Kryštofínů

5. x – tuto knihu v knihovně nemáme a ani knihovník si nevzpomíná na název

Po krátkém rozhovoru s matkou, kde ji sděluji dvě možné teorie o pěti knihách (buďto se jedná o pět kopií jedné knihy nebo o pět různých knih – nezapomeňte, že knihtisk byl teprve nedávno vynalezen[6]) se oba vydáváme do hlavního sálu. Cestou nás zastavuje kvestor a má prý vzkaz od majordoma pro Fátymu. „Jura přišel do hlavního sálu“ zněl onen vzkaz. Poznám stavy mysli mé matky, byť se je snaží skrývat a tak vím, že ji vzkaz rozhodil. Zkusil jsem tedy rychle „změřit“ matce auru, ale asi to nebylo až tak rychle, protože mám dojem, že se mi barvičky smíchaly ze dvou nálad.

Barvičky v auře mé matky byly tyto: Bledá, Černá, Světle zelená, Tmavě rudá, Fialová . Neboli, na matce se projevovala nenávist, nervozita a naštvání, ale současně byla ještě nedůvěřivá…

Společně jsme sběhli za knihovníkem a ten se jal jednotlivé knihy z mého seznamu vyhledávat. Malinko předběhnu děj, když již nyní řeknu, že prvá z knih byla vypůjčena a to Kaligulusem Narrou.

Ale zpět do přítomnosti. Vešli jsme do tanečního sálu, kde probíhala zábava. Matka si vyhledala Juru a muselo mezi nimi dojít ke slovním urážkám, protože pak následoval fyzický útok Jury na mojí matku. Stihl jsem zjistit auru Jury, když náhle velkou část sálu zasáhla magická tma. A nejen to, ještě se dělo cosi, co některým zabraňovalo zasahovat to souboje. Mě sice ne, ale v té tmě jsem neměl šanci jakkoliv zasáhnout a myslím, že ani ochranka z domu Trajánuse …

Jurovo barvy v auře byly: bledá , rudá, černá a temně rudá …

Když tma pominula, Jura dobrovolně a nikým neatakován odcházel a má matka měla velmi ošklivě poničený obličej… Bestie se ve mně vzedmula, ale neměla šanci hupsnout na Juru, neb mě kdosi zadržel… Až teď hudebníci zareagovali na děj v sále a hudba zakolísala, ale to už je pan Trajánus okřikl. Všichni se vrátili k zábavě, jako by se nic nestalo…

Kvestor Luis hovořil s panem Týliusem a když skončil a podařilo se mu mě najít tak mi sdělil, že mu pan Týlius zadal úkol, aby dojel za panem Kaligulusem Narrou a získal knihu… Ano správně, právě tu, co sháním já… Od knihovníka jsem získal adresu Kaliguluse a spolu s kvestorem a dalšími se řítíme do starého města, kde pan Kaligulus má bydlet a to na adrese: Best City, Soudní ulice 17

Ale tuto noc nám nebylo souzeno dostat se blíž, než na náměstíčko, kde se před námi objevil za svitu modré záře další cizinec[7]

Vracíme se zpět do domu pana Rafaela, kde necháme cizince odpočinout, já sám se vracím zrychleně domů…

6.11.3650

Je před osmou hodinou večer, když se jdu optat mamky, jak to bude vypadat se soudem a zdali mě bude potřebovat. Jenže mamka spí a vzkaz zní, že mám přijít až na půl dvanáctou. Míjíme se s kvestorem Luisem který mě požádal abych se mu pokusil zprostředkovat odložení popravy, kvůlima vědeckému zkoumání cizince Tomáše. Taktně ho upozorňuji, že jsem malinké kolečko v orloji, které neotáčí ručičkami. Nojo, odpověděl mi na to kvestor, ale bez tebe by ten orloj nefungoval! Zaváhal jsem. Zní to zajímavě, cožpak o to, jenže…

To už jsem věděl, že v hostinských pokojích je Faustus a dva další jedinci z rodiny Jákoba a že z rodiny Sebastianovců přibyl Scipius Konvergus a taky sebastiánský kat Datus Pilus. Mno, to vypadá na složení soudců… ale soud má být až po půlnoci nebo co…

Pokusil jsem se v mezičase před soudem pro mamku shánět knihy,konkrétně tu jednu co měl doma Kaligulus Narro, ale neuspěl jsem, ba co víc, málem jsem nestihl včas schůzku s matkou… Ale to předbíhám.

Čas 20:00 – vyrážíme s kvestorem za knihou ke Kaligulovi

Čas 21:30 – jsme na místě a jednoduchým propočtem jsme si spočítali, že máme jen slabou půlhodinku času na hovor s Kaligulem. Jenže ten nebyl doma a otevřela nám jeho žena. Plakala krev (= smutná upírka) a vysvětlovala nám, že její manžel obchodoval s Ivořany a že naposledy co ho před pár dny viděla, tak šel zrovna k bývalému kvestorovi Mariusovi Barabiovi. Zkusil jsem si otestovat barvičky v její auře: Byla tam jen stříbrná. Byl to myslím již druhý nebo třetí výskyt stříbrné a vždy byla daná osoba smutná… Prohledali jsme opatrně pracovnu Narra, ale nic jsme nenašli, ani tu knihu…

Rozloučili jsme se jeli zpět…

Čas 23:31 - Jak se ukázalo, tak jsem „byl sejit“ i s panem Faustusem, který mi lehce vyčinil můj pozdní příchod. Máš možnost dokázat loajalitu k rodině řekla mi matka, byl jsi vybrán jako kat Tomáše a budeš takto oficiálně vyhlášen. Pan Pilus bude jen dohlížet. To mě malinko překvapilo, čekal jsem že bude soud a ono jak se zdá nebude nic. Matka si zcela jistě prohlédla moji auru kde se promítla má rozpačitost nad daným stavem věcí a dodala tvrdě: jsi snad loajální k rodině, nebo snad k cizincům? Odpověděl jsem, že samozřejmě k rodině, ale že se zde objevil požadavek od kvestora Luise na vědecké zkoumání. Též jsem řekl, že nemám ani vymyšleno jak bych měl popravovat. Matka mi dala 5 minut na rozmyšlenou a naznačila, že je snad cizinců ve městě více… Řekl jsem: Tím je tedy definitivně rozhodnuto o popravě. Ale napadlo mě, že bychom mohli otestovat loajalitu kvestora a předhodit mu falešného Tomáše. Matka se zatvářila překvapeně a Faustusovi zazářila očička. Mno, aspoň si budou mít o čem povídat…

Čas 23:45 - Pět minut uplynulo a má matka Fátima přišla i s Faustusem a prý jak jsem se rozhodl. Byl jsem si vědom, že to má být veřejná poprava, takže jsem zamítl popravu slunečním světlem. Zbyl mi oheň a voda. Na popravu diablerizací jsem ani nepomýšlel, neb jsem si myslel, že by se mi všichni vysmáli. Oheň se mi taky moc nepozdával, takže jsem řekl, že popravu provedu v čase, který mi bude určen a že to bude vodou. Faustus mi ale řekl, že mi nabízí možnost popravu diablerizací. Nemusel ani říkat (ale řekl mi to), že je to pro mě čest a že to nenabízí každému. Namítl jsem, že se zcela jistě vyskytne problém generací, protože Tomáš na tom musí být lépe, tedy soudě alespoň podle toho, co dokázal zvládnout. Prý se nemám bát, vše bude zařízeno. Docela mě to rozrušilo a tak jsem se ještě optal, zdali bude testován i Luis. Prý ano… No, tak toho si vychutnám, pomyslel jsem si, teď budu pro změnu škádlit já tebe…

Čas 23:53 – Dohnal jsem kvestora Luise na chodbě a rozrušeným hlasem mu sděluji, že bylo možná jeho žádosti vyhověno a že musíme jít oba okamžitě do hlavního sálu vyslechnout si rozsudek a hlavně on musí být na místě, protože zcela jistě mu bude dovoleno s Tomášem ihned mluvit! To rozrušení jsem ani hrát nemusel a to že jsem rozrušen z trochu jiného důvodu jsem kvestorovi samozřejmě neřekl.

Kvestor mě dovlekl do sálu kde napjatě očekával děj. A já měl čas se uklidnit.

Čas 24:00 – Dost upírů se sešlo na sále, kde měl probíhat soud ehm, poprava. I já jsem byl napjat, co kdo vyhlásí… Slova se ujal Ignigus Trajánus, který shromáždění řekl, že právě o půlnoci vypršel čas, kdy Tomáše hlídal a že ho oficiálně předává rodině Jakobínů (to jako mě? Co budu říkat??? lekl jsem se předčasně.) Pak oznámil, že (přítomný) zástupce rodiny Jákobů je paní Fátima a nechal přinést Tomáše…

Tomáš byl na čtyři kusy, každý kus nesl jeden sluha, pátý sluha přinášel takové drobnosti jako urvanou sanici (aby nemohl Tomáš mluvit) a nějaké další kůstky, které jsem nedokázal identifikovat.

Předstoupil Faustus a mluvil za Fátimu. Omluvil se přítomným, že poprava nebude právě teď, protože se objevil požadavek na vědecké zkoumání cizinců a veřejně se zeptal, kdo že se k tomu hlásí a naznačil, že to může být kdokoliv z kterékoliv rodiny z přítomných zde v sále. Přihlásil se jen kvestor Luis… Tomáš byl tedy odnesen zpět do Trajánovo vězení a tím bylo vše skončeno.

Čas 24:05 – Rozradostněný kvestor ke mně přiběhl a chtěl mi asi poděkovat, ale přerušil ho rázný ječák matky: Ivane!!! trhl jsem sebou a vyslechl matčin příkaz: Za patnáct minut u mě ve SPRÁVNÉM oblečení. Omluvil jsem se kvestorovi a odešel k sobě do pokoje.

Čas 24:20 - samozřejmě jsem se u sebe nějak zvlášť nepřevlékal, spíše jsem jen útrpně čekal až nastane čas Č. kdy bude pravý Tomáš popraven… A ten čas právě nastal. Zaklepal jsem na dveře předpokoje u mé matky a otevřela mě její služka, která mě ihned pustila dál do místnosti. Tam již byla má matka a Faustus za rodinu Jákobů, Ignigus a Rafael Trajánovci, za rodinu Sebastianovců pak kat pan Pilus a pan Scipius. Bylo vidět, že probíhal jakýsi obřad, neboť na zemi byly obrazce a uprostřed nich ležely kusy Tomáše. Ten nereagoval, asi byl omámen…

Dostal jsem jednoduchý pokyn od matky: Začni! Poklekl jsem k Tomášovi a koutkem oka zaznamenal, že v ruce Piluse se jakoby kouzlem objevil meč. Buďto mě zabije za to, že na poslední chvíli odmítnu dělat popravu nebo mě zabije, když se na mě diablerie projeví silně negativně. Moje beštúcia[8] se chtěla dostat ke slovu a udělat nějakou divočárnu, ať už divoce okousat a vysát Tomáše nebo něco jiného a vzteky zařvala, když zjistila, že je uzavřena v ohradě sebeovládání.

Čas 24:22 - Když jsem byl v onom pokleku, obdržel jsem flakónek a pokyn, ať část krve Tomáše do ní odleju. Otevřel jsem Tomáše a naplnil flakónek. A pak jsem začal vysoušet Tomáše…

Čas 24:23 – Diablerie je hotova a já jsem zmaten. Neumím popsat svůj stav ve kterém jsem právě byl. Cítil jsem, jak se krev Tomáše smísila s mojí a něco se stalo. Ano, diablerií provedenou na upírovi dotyčný upír něco získá, ale co jsem získal já? V tuto chvíli si neuvědomuji, že jsem právě mohl získat něco negativního, spíše ve mně začal hlodat zbytek mého lidského já. Rázně se rozhoduji, že na černé ani na jiné myšlenky nemám čas. Jsem v místnosti s mnoha Staršími, takže se nejprve vzdálím. Žádné váhání… Vstávám a všímám si skrývaného napětí u Piluse. Přeji příjemný zbytek noci pozdravil jsem všechny. Matka se pousmála a Pilus se uvolnil, neboť jsem po diablerizaci nezešílel a ani se nechoval divně. Otočil jsem se k odchodu a protože nikdo nic nenamítal, prošel z místnosti ven a zavřel za sebou …

Čas 24:24 – Jakmile jsem vyšel od své matky na chodbu, dolehly na mě předcházející čtyři minuty jako závaží. Necítil jsem náladu se s kýmkoliv setkávat, natožpak s kvestorem Luisem, proto jsem se jal plížit ke svému pokoji chodbami pro služebnictvo.

Čas 0:26 – V pokoji jsem si uvědomil, že začala druhá půlka noci, takže jsem si v hlavě „otočil“ list kalendáře a až do rána si rovnal myšlenky o popravě Tomáše… Hned zpočátku jsem si uvědomil, že bych si měl ověřit jednu teorii o aurách. Podíval jsem se na svoji a nalezl ve všech svých barvách černé žilkování. Nebyl to tedy sen, opravdu jsem diablerizoval… Černé žilkování značí diablerizaci. Mno, to černé žilkování bych měl ve své auře vidět hezkých pár dnů…

7.11.3650

Vyspal jsem se dobře, a i myšlenky si srovnal tak, že dnes budu moci předstoupit před kohokoliv a bez problémů tvrdit, že Tomáš stále žije. Opět jsem zkusil auru a překvapilo mě že vidím stále černé žilkování. Ne, nepřekvapovalo mě že tam to žilkování je, ale to že ho vůbec vidím. Sledování aury mi nikdy tak dobře nešlo a vidět dvakrát za sebou takovou jemnou drobnost v auře, což tedy žilkování je…

Dopsáno dodatečně na okraj deníku, o pár dnů později: Ano, po Tomášovi jsem diablerií podědil lepší schopnost sledování aur. Je to nad výsost jasné.

Zkoušíme se zkontaktovat s Marií, ale ta je zaneprázdněna a tak se stahujeme do slumů do hospody u Tvrďáka. Cestou mi kvestor vypráví, že se mu podařilo oddálit popravu Tomáše a že mu bude dovoleno vytvořit výpravu za fontánkami. Tvářím se zaujatě, byť vím, že výprava bude odstartována nejdříve desátého a že Tomáš… vždyť víte…

Tu nám cestu zastoupili tři lapkové a zrovna v době, kdy jsme se s kvestorem shodli, že by byla vhodná malá svačinka. Byli jsme tedy dva na tři lapky a mě bylo zřejmé, že pokud si každý z nás načne jednoho, tak zbude jeden, který začne vyvádět, čímž se demaskujeme a porušíme tím Maškarádu.

Stůj! poručil jsem Hlasem prvnímu z lapků, který udělal tu chybu, že se mi zrovna díval do očí a vrhl se na druhého z lapků. Kvestor pochopil a načal si třetího.

První z lapků zpočátku nemohl utéci, ale pak se přece jen odlepil a začal utíkat. Sakra ulevil jsem si, protože jsem okamžitě pochopil, že já jej tedy rozhodně nedoženu. Ale překvapil mě kvestor, který dvěma mohutnými jedenáctimetrovými skoky lapku dohnal a zklidnil…

Po dobré svačince byl čas na vědeckou debatu a tak při cestě do slumů vyprávím kvestorovi o tom, že každý člověk i každý upír má kolem sebe auru a v ní barvičky a řekl jsem mu, že mi ještě mnohé barvičky chybí…

Kvestor se toho chytil a po chvilce hovoru a světle modré barvě v auře na mě s vyceněnými tesáky zákeřně vybafl. Příšerně jsem se lekl a má bestie si díky tomu myslela, že na mě kvestor zaútočil, takže převzala iniciativu a vrhla se na kvestora, ale ten stihl svým skokem do dálky uskočit. To už jsem „okřikl“ svou bestii a ta se bez řečí okamžitě stáhla.

Protože byl ode mě kvestor jen jedenáct metrů, pochopil jsem, že jsem svou bestii okřikl prakticky okamžitě… Kvestor se vrátil ke mně a slovy „Fialová pane kolego, fialová“ pokračoval v hovoru tam, kde jsme přestali.

Abych to ale ozřejmil blíže – dle pana kvestora Luise mi zasvítili očička v barvě fialové…

Došli jsme k hospodě a nešlo si přitom nevšimnout, že kolem hospody je ponuré ticho. Kvestor vešel dovnitř a já běhal ve vzduchu kolem hospody ve víře, že odsud odhalím důvod toho podivného ticha…

Nakonec jsme se sešli já , kvestor a Jura (!) před hospodou. Ti dva si toho měli co povídat a já jim dělal strážce. Tu začala přicházet postava v kápi a od prvního pohledu mě byla podezřelá a což teprve pak na pohled druhý, kdy jsem tomuhle čužíkovi okoukl auru: Ostrá, Fialová, Karmínová a hlavně jsem viděl Zlatou auroelu !

Všichni tři jsme se preventivně vzdálili od hospody a sledovali, jak tenhle čužík naopak do hospody zapadl. A právě v tuhle napjatou chvíli mi kvestor začal vyprávět, že mu hostinský nabídl k pití krev a co víc, že má dojem že pil někoho silného, možná někoho z našich starších, co nejsou momentálně k nalezení. To už má bestie, naštvaná z toho jak jsem ji před hodinou stáhl, doslova urvala ze řetězu…

Když se bestie unavila (a ráčila mi předat zpět řízení) byl jsem stále ve slumech, ale o dobré tři ulice dál, v místech, kde místo domů stály stany…

… S kvestorem jsme se vrátili zpět k Trajánusovcům, kde se kvestor dožadoval hovoru s Tomášem, což mu nebylo zprvu dovoleno, ale nakonec si povolení vydobyl

8.11.3650

S Markusem a kvestorem postupně obrážíme hospodu u Tvrďáka a knihovnu u Valeria Q a pak jdeme zpět domů…

Jak si pamatujete, je to dva dny zpět, co jsme zjistili, že K.Narro obchodoval s bývalým kvestorem Mariášem Barabiem. V knihovně, kde nyní pracoval Yvořan (!) jsme si našli záznam o tom, že pracoval v lepší obchodní čtvrti na Valenciově univerzitě lingvistických věd a v roce 3648 byl propuštěn za pobuřování …

Na knihovníka jsem si zkusil i mé sledování aur a poprvé viděl Červené žilky - a k tomu barvy: Světle zelená, Světle modrá

9.11.3650

Déšť, zemi teď halí déšť , chtělo se mi zpívat. Celou noc pršelo a jediným zajímavým zjištěním bylo to, že Markusovi Venturisovi, cizinci, déšť nevadí. Zkusmo jsem vystrčil ruku z okna i já v domnění, že naše reakce na déšť jsou jen bajky a dočkal se velké bolesti od spálené kůže na rukou …

10.11.3650

Dostal jsem dva úkoly „Juru zpacifikovat“ a „neztratit Tomáše“

Takže vyjedeme v přestrojení jako průvod Sarafánských kněží. Rychle jsem si zapamatoval dva pozdravy: „Sarafán s tebou“ a „Sarafán s vámi“. S tím si budu muset vystačit, ale jako pomocný kněz víc umět zřejmě nemusím J Hlavně když si budu pamatovat, jak oslovovat kvestora Luise – je to válečný kněz. Ještě že bude mít svojí mluvku a to Marciu Mortian z rodiny Sebastiánů.

Vyjednal jsem si nakonec sedm kočárů a k tomu příslušný počet ghůlů. Posádky jsem přerozdělil takto:

1. Pilus a svaté ostatky-alias zbytky Tomáše

2. Rafael, Marie a říman Markus

3. kvestor Luis, já, a Marcia

4. Plamínek a jeho kámoš, a nocležna dalších ghůlů

5. laboratoř Plamínka

6. volný kočár

7. volný kočár, ale zato napěchovaný zásobami různých věcí

Pořadí kočárů si určí Pilus jakožto vojenský vůdce karavany

11.11.3650

První den na cestě: No, mám se na co těšit, neboť dle vyprávění kvestora je Plamínek hodně inteligentní, nejenom že prokoukl lest s kvestorovo matkou (o tom jsem Vám nevyprávěl) ale dokonce si začíná myslet, že jsem upír. Je to trochu problém, protože kvestor si ho bonduje teprve pár dní a Plamínek je a bude dost nepoddajný.

12.11.3650

No a je to tady, večer po probuzení cítím v kočáru česnek s nějakou příměsí. Mě to nic nedělá, ale přesto je to poněkud nepříjemné. Okamžitě žádám kvestora o nápravu…

Jenže to jsem to řekl tomu pravému – kvestor Plamínkovi nakukal, že jsme nadčlověci a já se teprve v nadčlověka měním a potřebuji k tomu trochu krve a psychický klid

13.11.3650

Z různých náznaků soudím, že každý z upírů má své vlastní úkoly a tak o tom dávám řeč nejprve s kvestorem a přitom si jeho odpověď kontroluji proti barvám jeho aury. Mé podezření se potvrzuje, barvy jsou: Bledá, Tmavě modrá (podezřívavý), Oranžová(obavy) a Světle zelená (ze všech mých možností se k této barvě hodí slovo nedůvěra)

14.11.3650

Dnes jsme si užili prvního přepadení, těžko říci zda od lidí či upírů, nebo dokonce smíšené družiny. Začínám mít dojem že jsme sledováni. Že by se na nás konečně napojil Jura? Anebo jde za námi už z města a já si ho všiml až nyní?

Další dny se nic nedělo, vjíždíme do lesa…

20.11.3650

Napadli nás lupíni v dost nevhodnou dobu – v podvečer. Když jsem vylezl ze svého deniště viděl jsem, že jsme bez koní a šest ghůlů je mrvých. Kvestorovi jsem dal 30 zlatých na nové koně a ten se vydal svojí rychlochůzí pro koně. Měl by to v pohodě stihnout do města, aniž by ho zastihlo svítání.

Vylezl jsem na vůz a jal se hlídat. Během pár chvil jsem si mohl zavolat „Medvědi!“ Všichni se postavili na nohy a připravili si zbraně. „Nestřílet“ zařval Pilus, který popošel k medvědům a dobře patnáct minut s nimi „rozmlouval“. Pak se všichni tři medvědi opřeli do vozů a jali se je tlačit. Pochopil jsem, že Pilus chce vyjet z lesa, neboť ví, že je konec lesa nedaleko. Ještě přiběhlo šest jelenů, ty jsme připřáhli ke zbývajícím vozům. Kdo měl ruce a nohy pomáhal jelenům tlačit vozy „postrkem“. Podařilo se nám dojet dobře padesát metrů z lesa, kde jsme zvířata propustili. Z vozů jsme udělali kruhovou hradbu.

21.11.3650

Večer hlídkuji na stromě stojícím u lesa, kde mám dobrý přehled jak na cestu z lesa, tak i na cestu od města a hlavně vidím na naší karavanu.

Dobré dvě hodiny se nikde nic nedělo, když tu se z vedlejší větve stromu, kde jsem hlídkoval, ozvala slova: „Příjemný večer“. Kupodivu jsem se nelekl, byť mi bylo jasné, že vedle mě bude sedět nějaký upíří nabušenec, který se až doteď maskoval. Pomalu jsem k němu otočil hlavu a byl překvapen, když jsem spatřil patnáctiletého kluka. Okamžitě jsem zkusil vysledovat jeho auru. Byla tam jen jedna barva: Karmínová a to velmi zářivá[9] . Začal jsem dýchat v domnění že tak zamaskuji svůj rod. „Myslím, že jste ztratil sám sebe pane Ivane“. Kupodivu jsem se cítil v bezpečí a tak jsem s klukem, který se mi nepředstavil, zapředl duchaplný hovor. Kluka to za chvilku přestalo bavit a sdělil mi: „Měl byste se vrátit do tábora“. Než jsem stačil cokoliv udělat, byl kluk pryč. Ozvalo se jen takové „Wzink“…

Slezl jsem ze stromu a přemýšlel o slovech kluka. Uvědomuji si, že jsem hlídal nepříliš dobře. Je sice hezké, že hlídám všech deset světových stran, když bych měl hlídat i jedenáctý směr a to nebe. Nu ano, na nebi už dobře pátý den létá sova a je zvláštní, že krouží prakticky neustále kolem karavany. A ještě dvě věci si uvědomuji: Mrtvolné ticho a mojí bestii, která bojácně kňučí v koutku mé mysli.

Vrátil jsem se do tábora a Pilousovi naznačil, že v kostech cítím přepad a optal se ho na sovu. „Ta je Jurova“ prohlásil sebejistě Pilus a zařval: „Všichni nástup ven“

Než byli všichni venku, prolétl Plamínek oknem laboratoře, za ním kdosi vyhodil ven hořící tašku a ten kdosi posléze taky vyskočil ven, drapl Plamínka a začal s ním prchat. Krátce jsem je zkusil pronásledovat, ale neměl jsem šanci. Připadal jsem si jako šnek … To už se ale ozývalo poděšené volání našich ghůlů. „Vlci!“

Vběhl jsem do kruhové hradby a vyskočil na vůz, odkud jsem byl rozhodnut bojovat. Udělal jsem dobře, ti vlci byli pořádní habáni občas dokonce chodící po dvou. Když by se napřímil ten největší, měl by výšku tři metry

O chvilku později se objevil i Jura a zdálo by se, že bude bojovat proti nám. To se ale nestalo, Jura bojoval s námi. Měl jsem starosti s jedním vlkem, který skočil na střechu mého vozu a tak jsem mohl jen periferně sledovat že se Jura a Pilus trošinku kočkovali poté, co u nich žádný z vlků nebyl.

Když bylo definitivně po boji, byl Jura pryč. Spočítali jsme ztráty. Všichni ghůlové a žel i pan Rafael s paní Marií byli definitivně mrtvi. Naskládali jsme všechny do jednoho z kočárů, který posloužil jako pohřební hranice …

O dvě hodinky později přijel kvestor Luis se dvěma honáky a koňmi na sedm kočárů… Zapřaháme a směřujeme do města. Cestou se dozvídám, že Jura a Pilus se smluvili na čestný souboj za dva dny ve městě…

23.11.3650

Jsme v pronajaté stodole a má začít čestný souboj mezi Jurou a Pilusem. Kvestor mě překvapil, když mi tvrdil, že chce nějak pomoci Pilousovi v přemožení Jury. Zároveň mi připomněl, že i Jura zná cestu k fontánce a dokonce zná cestu i k druhému cíli… Z různých náznaků z dřívějška tuším, že druhý z cílů bude jakési Orákulum. Souboj začal a já si uvědomuji, že vidím nějak málo soukmenovců ba dokonce jsem se nemohl dopočítat i větší chvíli před soubojem.

Pilus a Jura se shodli, že souboj poběží do první krve. Jedním okem sleduji souboj a druhým se snažím najít své spolupoutníky. Ano, chybí Marcia !! Sakra, to je jak naschvál, jak můžeme bez ní pokračovat v Maškarádě jako Sarafánovi kněží?!? Budu muset vzbudit našeho falešného Tomáše, aby se ujal velení karavany. Současně doufám, že Pilus zvládne Juru dostat a nakolíčkovat ho, ať už sám nebo za pomoci kvestora a zbylých přátel.

Souboj jsem sledoval z jednoho střešního trámu a viděl jsem, že první krev stříkla z Piluse. Oba bojovníci se podívali na mě, jako bych já snad byl sudí jejich souboje. Taky mi to mohli říct, když už si souboj dohodli beze mě. Nezbylo mi, než ukázat že nejsem člen Jákobovic rodiny pro nic za nic. „Dost to stačí“ zvolal jsem a začal se pomalu snášet dolů na zem.

Dole jsem zjistil, že se kvestor chvástal a proti Jurovi nezasáhne a že dokonce ani nic neřekl ostatním, jak naznačoval. Byl jsem tedy proti Jurovi sám. Definitivně mi bylo jasné, že musím našeho falešného Tomáše vzbudit. Pronesl jsem větu „Pan Jura se stal právoplatným členem naší karavany“, čímž jsem si snad zajistil to, že nedojde k žádné další řeži mezi Jurou a námi zbylými do doby, než se mi podaří ono zmiňované buzení…

Neuvědomuji si co bylo dřív ze dvou věcí, zdali zjištění, že v truhle, kde ležel Tomáš je jen popel a volně ložený kolík nebo zjištění, že se Marcia „vygumovala“ z myslí všech lidí, kudy prchala od nás pryč. Vůbec pak netuším, jestli falešného Tomáše vzala sebou…

Po dohodě se všemi velím odjezd z města, kde strháváme všechny sarafánské znaky z vozů…

Další dny naší cesty

O několik týdnů později:

Dojíždíme do míst, kde má být fontánka, alespoň Jura to tvrdí. To už mezi sebou nemáme ani Piluse, který definitivně zemřel při našem dalším souboji s vlky… Z původních upírů tedy zůstáváme jen já, Jura a kvestor. V posledním městě se k nám přidali upíři Beatrice (čti: Beatrič) a Eliash.

Snažíme se hledat fontánku a nemáme štěstí. Uvažujeme že v tom možná má vliv úplněk měsíce.

O dva úplňky měsíce později

Jsem mrzutý a sděluji všem svůj názor, že fontánky jsou mýtus a že se stáhneme zpět. Kvestor mě umluvil, že zde zůstaneme ještě jeden úplněk a já souhlasil, zvláště když Jura vyslovil názor, že hledáme na nesprávné straně svahu… Naštěstí někteří z nás již na tom svahu zkoušeli hledat, takže tu nebudeme tak dlouho…

Dva dny po dalším (již třetím úplňku)

Napadl sníh a blízké okolí je již vyloveno a doslova prohledáno skrz naskrz, velím proto odjezd k dalšímu cíli, což má být Orákulum. Kvestor sice remcal, ale nakonec se podřídil, nikdo tu s ním nechtěl zůstat a to zvlášť poté, co jsme ve dne přišli o další čtyři ghůly.

Dohaduji se s Jurou a Kvestorem, jak si vysvětlují náš neúspěch. Prý že tudy Jura prošel „až za padesát let“. To jsem nepochopil a optal se ho, jak tady mohl projít až za padesát let a bylo mi řečeno, že Jura zažil časový posun o padesát let zpět a že to způsobilo Orákulum…

O dva týdny později

Jsme v údolí před místem, kde má být vstup do jeskyní vedoucích k Orákulu, ať už je Orákulum cokoliv. Začínáme hledat…

O další dva dny později

Nějaký tydýt zahalekal na kvestora a síla jeho hlasu strhla lavinu. Podařilo se nám zachránit jen pět kočárů, šestý zůstal zasypán i s koňmi a ghůly, kteří kočár zachraňovali… Přikázal jsem použít kočár na otop a koně na jídlo pro zbylé ghůly. Mělo by nám to vyjít do doby, než se nám podaří lavinou prorazit cestu z údolíčka…

O dva měsíce později

Eliash spadl do nějaké hodně hluboké díry. Spouštím se k němu se světlem a zjišťujeme, že před námi do této pasti spadlo dost lidí či upírů, kteří následně umrzli. Všímáme si jednoho Sarafána ve zbroji – jeho hrudní plát je černý,pouze sarafánský znak je zlatý… Takhle vystrojení chodili lovci upírů a to ne ledajací, takhle chodili oblečení mistři svého oboru. Nemám z toho dobrý pocit, zvlášť když mám dojem, že si tu někdo pozpěvuje…

O měsíc později

Procházíme všichni určitým místem, kde slyšíme onen zpěv podobající se cinkání na rampouchy. Některé z nás postihl běs případně šílenství a jiné podobné neduhy, kupodivu mě se nic neděje. Tuším jen jediný rozdíl, který je mezi mnou a zbylými upíry. Nemám osobní zájem vidět Orákulum, hledám ho jen kvůli rodině… Postupně jsem s ghůly vytahal ven ostatní přátele, ke konci to šlo rychleji, neboť se ke mně přidávali upíři, které omámení přešlo…

O další tři měsíce později

Konečně sníh odtál a já mohl zavelet k odjezdu. Kvestorovi se moc nechtělo a já v jeho auře zahlédl barvu, kterou jsem až doteď neviděl. Prostřední odstín Zelenéa okamžitě k ní přiřadil slůvko „posedlost“. Odložil jsem tedy odjezd o hodinu, aby se kvestor mohl naposledy nabažit jeskyní…

O hodinu později kvestor vyběhl se slovy „Jura se nemýlil“ a už vůbec se mu nechtělo odjet. Použil jsem na něj Hlas a poručil mu, aby nasedl že jedeme domů. Povedlo se… Ledva jsme vyjeli z údolíčka, kouzlo mého hlasu pominulo a kvestor se opět rozeběhl k jeskyním. Eliash se pro něj rozeběhl… mezi těma dvěmi se muselo něco stát, ale těžko říct co. Kvestora jsme viděli zaběhnout do jeskyní, odkud během chvilenky vyběhl, protože se za ním hnalo šest sarafánů v černé zbroji… Ujíždíme pryč co to dá, čtyři oslabení upíři a dva zbylí Hůlové nemají proti šesti sarafánům šanci… Podařilo se nám to…

V první vesnici s hrůzou zjišťujeme, že jsme o čtyři a čtvrt roku dál v čase než bychom měli být!

Další příhody nemá cenu popisovat, byl by to jen slabý odvar proti šoku, který jsme právě zažili… Takže jen stručně: Nabrali jsme nové ghůly a opět o ně přišli v bitce s vlky, cosi nám v jednom lese ukradlo naráz celý kočár i s koňmi a byl to opravdu jen mžik. Před jednou půtkou jsem dočasně přišel o zrak, když jsem nešikovně pálil svojí krev do zbystření smyslů, naštěstí po jednom denění bylo vše v pořádku… Při dalších příležitostech přicházíme o další a další kočáry, až nám zbyli jen dva…

Pomalu se blížíme do našeho sídelního města… ale to již bude další kniha…

Rejstřík

[1] Trajanus spravuje celou průmyslovou čtvrť a slumy. Zajišťuje klid od Pána Noci a aby se Ivořani neroztahovali za Lampovku. Vítá též diplomatické návštěvy. Má přístup do každého našeho baráku s výjimkou našeho nejhlavnějšího domu… Smí se účastnit jakékoliv diplomatické návštěvy…

[2] Tomáš není Tomáš! Je to jen krycí jméno!

[3] stav k 24.12.3456, kdy končí děj této první knihy

[4] Agentura JPP = Jedna paní povídala

[5] Naši dva GM – Toša a Ondra

[6] Anebo znovuvynalezen, ale to zatím nelze posoudit… - poznámka hráče

[7] poznámka hráče: podle oblečení to byl římský legionář

[8] beštúcia = bestie. Zjemnělé (?) označení části „duševna“ upírů používané Ivanem…

[9] Málem mi to spálilo všechna čidla, byla to Karmínová barva halogenového jasu