Začátek hry

Technický úvod

Pokud se nacházíte v opasku, je vaše perla vaším tělem. Vnímáte, co se kolem vás děje, není to ale přímo jako by jste viděli a slyšeli, spíš cítili. Rozeznáváte okolí, rozeznáváte, co se kolem vás děje, kdo kolem vás – nebo spíš nositele opasku – je. V této formě můžete komunikovat mezi sebou pomocí myšlenek, pokud se ale váš protějšek před vámi neuzavře. Takto komunikovat můžete i s majitelem opasku. Nic jiného dělat nemůžete.

Vnímání času

Jak už napověděl úvodní příspěvek v jeskyni, vaše vnímání času může být, pokud se nacházíte v opasku, různé. Dlouhé nudné období můžete „zrychlit“, uběhne pro vás jako mávnutím kouzelného proutku. To byl případ, kdy se dvěstě let s opaskem nic nedělo, může to být období dlouhé cesty, kdy se neděje nic zajímavého. V takovém zrychlení času vnímáte také své okolí, je ale jasné, že krátké události ani nestihnete zaznamenat. Co ale zaznamenáte vždy je to, když se nositel opasku ocitne v nebezpečí, v ohrožení života.
Přechod ze zrychleného do normálního plynutí času ale není okamžitý. Takže se může stát, že budete vnímat, že na majitele opasku někdo útočí, než se ale „časově“ srovnáte, může uplynout třeba týden.

Fyzická podoba.

Kdykoliv si přejete, můžete opasek opustit a ocitnete se v krátké vzdálenosti od jeho majitele. S reálným fyzickým tělem, které vypadá přesně tak, jak vypadalo ve chvíli, kdy jste zemřeli, nestárnete. Máte ty samé vlastnosti a schopnosti, jaké jste měli za života a k tomu ještě spoustu vzpomínek na události od vašeho přidání do opasku.
Příchod z opasku nedoprovází žádné efekty, prostě tam najednou jste. Nebudí ani pozornost u okolních lidí, ti se jen podiví, jak to, že si nevšimli už dříve, že tam jste. Stejně je to i s odchodem, nebudí moc velkou pozornost. Ve fyzickém těle se nemůžete dorozumívat myšlenkami, pokud se nejedná o povolání, která tohle ovládají.

Zranění, smrt.

Vaše postava se tedy mimo opasek projevuje jako kdokoliv jiný, může být i zraněn. Pokud je zraněn a vrátí se do opasku, jeho aura ho vyléčí – rychlost záleží na velikosti zranění. Stejně tak pobyt v opasku obnovuje a regeneruje síly – místo klasického spánku.
Může se stát, že vás někdo zabije. V tom případě regenerace trvá hodně dlouho, takže se sebevražednými kousky raději opatrně :) Taky by jste si pak nemuseli hodně dlouho zahrát.

Výbava, jídlo, pití.

Nepředstavujte si, že máte v opasku nějaké skladiště věcí. Objevíte se s oblečením, zbrojí, zbraněmi, nějakými drobnostmi, nanejvýš s cestovním vakem, který jediný (a věci v něm) můžete v opasku „nechat“. Samozřejmě můžete své věci obměňovat, kupovat nové, získávat peníze, vždy ale máte jen tolik, kolik unesete.
Teoreticky jíst a pít nemusíte, nemusíte spát, pobyt v opasku, jak už jsem psala, regeneruje vaše síly. Pokud ale budete z opasku venku třeba několik dní, samozřejmě budete unavení a můžete spát, budete mít hlad a žízeň.

Doba „pobytu“ mimo opasek, vzdálenost od majitele.

Doba pobytu mimo opasek není nijak omezena. Se vzdáleností je to už jiné. Za tu dobu, co trvá tato vaše zvláštní existence, jste dospěli k závěru, že vzdálenost není pevně daná. Někdy jste neměli problém dojít až na opačný konec města, jindy jste se nemohli vzdálit z dohledu Tiaillie. Takže je zřejmé, že vzdálenost ovlivňovala ona svou vůlí. Otázka je, jak to bude nyní…
Víte ale, že pokud jste byli od Tiaillie celkem daleko, dokázali jste poznat, že ji něco hrozí a ona vás dokázala přimět k návratu do opasku.

Vztah k majiteli opasku.

V případě Tiaillie byly asi vaše názory a city k ní různé, pro to, že ona způsobila váš současný stav. Nicméně, i když vaše svobodná vůle zůstala zachována, nikdy nikdo z vás nedokázal proti ní pozvednout ruku nebo konat tak, aby jí uškodil nebo ji ohrozil. Nikdo a nic vás nenutilo s ní ve všem souhlasit, poslouchat ji nebo plnit její příkazy. Pokud se ale ocitla v přímém ohrožení života, cítili jste potřebu zasáhnout a toto ohrožení eliminovat.
Nyní ale opasek vlastní někdo jiný. A vy cítíte, že ze současnou majitelkou to bude podobné. Ať už váš názor na ni bude jakýkoliv, neohrozíte ji a pokud bude potřeba, ochráníte její život.

Tiaillia.

Jak už jsem psala v úvodním příspěvku do jeskyně, Tiaillia se po své smrti připojila k vám. Nekomunikuje ale s vámi, jen cítíte její přítomnost a její vůli. Ta se zatím nijak neprojevovala…

Způsob hraní.

Tak a teď se dostávám ke kouzlu této jeskyně. Kdo zde bude a bude chtít hrát, vystoupí z opasku. Takový příspěvek uvede takto:

Příchod

text příspěvku…

Pak už hraje, jak dlouho chce, nebo jak mu čas dovolí.

Když budete vědět, že pro dnešek, pro tenhle týden nebo jinou časovou jednotku končíte, bude váš poslední příspěvek vypadat takto:

text příspěvku (poslední slova, akce…)

Odchod

Záleží jen na vás, jaké tempo si zvolíte. Možná se sejdou dvě tři postavy, které si za den pěkně popovídají a odehrají toho spoustu, nebo se třeba někteří omezí na jeden příspěvek denně, je to opravdu jen na vás.
Já se budu pokoušet reagovat co nejčastěji, berte ale prosím ohledy na to, že chodím do práce a musím v ní i něco dělat :)
Takže se může stát, že se hra zastaví čekáním na mou reakci, slibuji ale, že se budu pokoušet reagovat několikrát denně.

Pokud některá z postav přijde a pak nebude dlouho psát, odejdu ji sama.

Takže na vás jen je, aby jste si hlídali příchody a odchody ostatních, abyste nemluvili na někoho, kdo tam právě není.

Tak, to by bylo snad vše. Pokud máte nějaké dotazy, sem s nimi. Také bych ještě jednou poprosila o popisy vašich postav – vzhled, povaha, způsob jednání, bylo by vhodné i napsat, jaký vztah jste měli k Tiaillii. A pak už máte zde prostor domlouvat se, kdo koho má a nemá rád :)

Hrát se začne brzo, i když nebudou ještě přijati všichni, pokynem k zahájení hry bude to, až do jeskyně napíšu příspěvek za své CP, současnou majitelku opasku.

Herní úvod

Tiaillia – mocná čarodějka. Ano, tato slova byla nejčastěji spojována s onou drobnou a na první pohled mladou elfkou. Jen její oči prozrazovaly, že její zrození sahá hodně do minulosti, do dob, o kterých se vypráví už jen v bájích a mýtech.
Nevíte, kdy a proč se začala zabývat věcmi mrtvých. To vám nikdy nevyprávěla. Ale znáte výsledek – Perlový opasek, který je nyní vaším útočištěm, vaší existencí. Byla to ona, která vyhledávala schopné dobrodruhy a čekala. Čekala, až jejich pozemskou pouť zastaví smrt. Vesměs násilná smrt, neměla zájem o vetché, i když moudré, starce nad hrobem.
Někteří z vás ji možná za to, že jeho duši v podobě perly umístila na opasek, nenáviděli, jiní ji možná byli vděční. Jedno je ale jisté, spolu s ní jste vykonali velké věci a zažili mnohé.
A Tiaillia jednoho dne zemřela. Odešla a to ze své vlastní vůle. Neupozornila vás na to, neptala se na názor – byla už taková. Víte ale, že neodešla úplně. Cítíte, že je nyní s vámi, součástí Perlového opasku, jeho podstatou. Na vaše myšlenky ale nereaguje, a to, jestli se bude objevovat stejně jako vy, nevíte.
Od její smrti si totiž Perlový opasek ještě nikdo nezapjal kolem svého pasu. Je to už sto nebo dvěstě let? Těžko říct. Nechali jste tu dobu uplynout rychle.
Až teď vnímáte, jak proniká světlo do malé jeskyně, kterou si Tiaillia vybrala za místo svého posledního odpočinku.
Nějakou dobu trvá, než se přizpůsobíte normálnímu plynutí času. V tu chvíli už má opasek nového vlastníka. Ten, nebo spíš ta, sedí zrovna u malého ohýnku. Je noc a na nebi září hvězdy. A vy můžete opět opasek opustit a jít se seznámit s tou, která jej nyní vlastní a se kterou jste nyní spojeni.