Perlový opasek a Vahara

Po nějakých dvěstě letech co jsem si užíval odpočinku v opasku pociťuji stejně jako ostatní obyvatelé opasku, že si někdo další připjal opasek a ten někdo je raněn. Mezi prvními stihla vyjít Cassandra. Nojono, zvědavá baba, však jí to potom řeknu. Mě trošku trvá se časově srovnat, ještě pořád v tom nemám ten správný cit…

Novým nositelem opasku je dívka a je naším příchodem docela zmatena, snad nás považuje za halucinace, což možná posílil Ederic tím, že prozradil způsob naší existence v opasku. Atalantë na Miu, tak se nová nositelka opasku jmenuje, začal mluvit elfsky. Taky si to mohl odpustit…

Mezitím Kutuj vyčistil Mie ránu po šípu a trochu ji zaléčil a náš druhý léčitel připravil lektvar spánku, aby se Mia prospala a načerpala trochu sil. Titus, další z přátel, navrhne lov což by mohla být má parketa, sám sebe bych pasoval ještě na hlídku.

A pak to konečně přišlo: Dokázal jsem se srovnat do správného rytmu a pak vyjít ven z opasku. Hned se vrhám do průzkumu před jeskyní, abych zjistil, jestli Miu někdo nesledoval a také zjistit, jak se změnilo blízké okolí. Za dvěstě let mohla třeba v naší blízkosti vyrůst nějaká vesnička, leč nevyrostla. No a protože ani stopy cizích nohou nablízku nejsou, mohu se vrhnout na lov.

Zatímco Mia spí, pokouší se jí Borek sundat opasek. O tom naštěstí nic nevím, ale dozvím se to, až budu zase v opasku… Kdoví, co k tomu Borka vede, snad nechce sloužit další "babě", ale ostatní mají pravdu v tom, že pokud chceme zjistit, zdali jde z opasku definitivně odejít, musíme být schopní pohybu a tím pádem musí někdo Perlový opasek nosit…

Ale dosti rozjímání, musím lovit a lov mi jde dobře. V klidu jsem zvládl srnu vyvrhnout a použitelné části si naložil na záda. V klidu si vykračuji k jeskyni, kde spí Mia, když v tom to přišlo. Pocit nebezpečí mě ovládl - někdo chce ubližovat nositeli opasku, tedy Mie. Zrychluji, ale protože tuším, že se _TO_ stane, snažím se zapamatovat místo, kde zrovna jsem. Vím, že ostatní jsou už připraveni. A je to tu! Srna padá na zem a já jsem ve své perle na Perlovém opasku. A hned vím, co se děje - skupina mužů si nejde s Miou přátelsky popovídat.

"Fírë cotumonyan" pocítí přítomní v opasku moje povzbuzení se, jež poměrně často používám před bojem s nepřítelem. V opasku jsem jen chvilku, chvilku potřebnou na to, abych si přesně uvědomil co se děje a pak zase rychle ven. I s lukem a dostatkem šípů. Budu neviditelná a tichá smrt… "Ať listy tvého stromu života nikdy nezhnědnou" pozdravím Cassandru a ta mi odpoví "Ať dny tvé počtem i jasem hvězdy nad pouštním pískem převýší"…

Mužové přicházejí se psy, a podivují se že se jim plaší psy. Inu cítí, že jsme v přesile a připraveni. Mým směrem se blíží dva stíny - dva mužové. Psy nemají, ale pravděpodobně to budou ti, kteří by v tichosti vyřídili Miu, když bychom bojovali. Možná to jsou jen zvědové, obhlížející situaci. Ať tak či tak, půjdu po nich. První šíp zasvištěl a první muž padl mrtev k zemi. Přesná trefa, nevyšel jsem za tu dobu ze cviku!

Pak před jeskyni vybíhají z lesa tři muži, meče v rukou. Snad šílení, nebo neví nebo si snad neuvědomují, že se tady střílelo, jsou tam mí přátelé a tak zvažuji své šance, jestli bych aspoň jednoho z nich trefil když jsou v přesile, jsou tam totiž jen dva moji přátelé - Ederik a Amir. "Kuše!" vyjeknu varování, neboť můj druhý muž nabíjí kuši. Naštěstí jsem něco takového očekával, a tak jsem si předpřipravil šíp. Lup! a druhý muž se kácí k zemi. Zemře velmi brzo, krvácení z krku je moc zlá věc. Já tedy zajatce nepřivedu… Přesto musím použít další šíp, jinak by snad i přes své zranění vystřelil…

Založím si další šíp do luku a tiše a přikrčeně se pokusím dostat d dalším (předpokládaným) příchozím. Současně se ale nechci příliš vzdalovat od Mii, odposlechnutá věta o psech nenechá mi nepřidává klidu. Kde jsou?…

Moc mi jich už nezbylo, ostatní obyvatelé opasku je zvládli. Dokonce někteří nepřátelé zůstali naživu, takže je Rys Gelerin začíná vyslýchat. Z nějakého důvodu nám to prý nemohou říct a zdá se to být (snad poprvé v našem neživotě) vážné.

"Ten rozkaz sme dostali… já ho dostal…vod …vod…" zachvěje se nakonec jeden z vyslýchaných, strach z jeho chlebodárce je opravdu neskutečný.  "… vod Lena… Hraběte Lena …" šeptne Gino nakonec tak tiše, že jste mu stěží rozuměli. V tom okamžiku se stalo něco zvláštního. Ginova tvář se zkroutí bolestí, otevírá ústa, aby vykřikl, ale to už nestihne, protože jeho tvář se začíná kroutit a černat jako hořící papír. Vidíte, že tenhle proces zachvátil celé jeho tělo, opravdu to vypadá, jako by jej zachvátil požár, nevidíte ale žádné plameny a necítíte žádný žár.  V okamžiku je po všem, z Gina zbude jen prach a jeho šaty.

"VERIME!!!!" zakřičela náhle Mia ze nějaké jméno a v hlase ji zní vztek, nenávist, ale také smutek a zdrcení.

Výslech probíhal dál, ale já z něj moc neměl - nejprve jsem si šel pro můj úlovek - srnu a když už jsem se vrátil, tak jsem se věnoval připravování masa, tedy až na to že všechny upozorním na sílu přicházející bouře a na to, že by se naši zajatci mohli utopit.

"Verim má něco přes pětadvacet let. Vyšší, spíš štíhlý, šlachovitý. Černooký, černovlasý, dlouhé vlasy v culíku. Je charismatický, zapamatovatelný zjev" prozradila nám Cassandra a já se po kolikáté už (?) nestačím divit, kde se tohle dozvěděla. Zkouším s ní probírat co se tu dělo a vyvodím z toho jistý závěr, který ale není správný - Mia se mu jen hořce zasmála. Pak to ale na nás Cassandra vybalila celé.

"Leno a vévoda se rozhodli odstranit krále, ale pochopitelně u toho nestáli o pozornost a podezření. Jde o ten pergamen, co jsi našla a co tě poslali ukrást, ale to nejspíše víš sama. Plán až prostě jednoduchý - Verima pověří, aby poslal svého člověka, který ten pergamen ukradne. Ten bude chycen, zabit, zjistí se, že pracoval pro Verima a tím bude i Verim ze hry, oni budou moci tvrdit, že on je ten, kdo usiloval králi o život a nasadí ke králi svého člověka. Gino byl najatý od Lena, aby to se svými muži provedl. Gino se obrátil o pomoc k Perezovi a ten mu dal pár lidí, mezi nimi i Nica.
Pak pokrčila rameny a dodala očekávatelnou větu. "Apropo, Verim nevěděl, že tě posílá na smrt. A nejspíše zrovna teď je v řetězech v nějaké kobce"