Úvodní seznámení s příběhem
Ano, znáš to prostředí přístavů. Vykládané a nakládané
lodě, jejichž stěžně se hrdě tyčí k nebesům a na jejichž ráhnech se chechtají
racci. Ti ostatně nejsou se svým křikem sami, mísí se s ním pokřikování ne vždy
střízlivých námořníků, vzteklé štěkavé rozkazy bocmanů, chichotání a nemravné
nabídky děvek.
Jdeš dál a námořnickou knajpu poznáš už z daleka. Zrovna proletěl dveřmi opálený
a potetovaný chlápek a tvrdě přistál držkou v prachu. Za ním se řítí další, s
kudlou v ruce. Pousměješ se – běžný výjev. Chceš jít dál, ale něco tě na té
knajpě, přece jen zaujme. List, připevněný na stěně hospody. Velkým obloukem se
vyhneš peroucím se námořníkům a čteš:
Kapitán Werewolf přijímá nové členy posádky na svou loď
Sternenlicht.
Zájemci, hlaste se v hospodě u Mořské štiky během tohoto týdne.
Jasné, stručné… Ty brďo, fakt ten Werewolf? Kolik jen jsi
toho už o něm slyšel!!! Pokračuješ dál, až do míst, kde jsou naskládané různé
bedny a vaky, vydáš se po molu až na jeho konec a tam se usadíš, nohy spuštěné
nad vodu.
Vítr ti cuchá vlasy a přináší slanou vůni moře, vůni dálek, volnosti a svobody.
Stálo by zato cítit ten vítr ne tady na břehu, ale na palubě lodi, dobré lodi.
Na lodi, kde se rozhodně nebudeš nudit a kde si můžeš přijít i k pěkným penězům … Na lodi, kde ale taky snadno můžeš přijít o kejhák… Na lodi, kde je
vyžadována tvrdá disciplína… Sakra, co se stalo? Muselo se něco stát… Kdyby
bylo všechno tak, jak má být, Werewolf by nikdy takhle neverboval! No, Mořská
štika není nijak daleko…
Je něco po poledni a v knajpě U mořské štiky je, na rozdíl
od přístavu, ještě klid. To však ale neznamená, že je zde prázdno. Ono vlastně v
přístavních hospodách není nikdy prázdno. Ale zatím tady nezní námořnické
odrhovačky, bujarý smích opilých mořských vlků a nikdo se nerve. Ti, co zde již
sedí, jsou ještě střízliví a v klidu popíjí to své.
Je tady už Werewolf? Čeká tady na odvážlivce, kteří chtějí spojit osud svůj s
jeho a hlavně s lodí Sternenlicht?
Pokud nevejdeš dál a nerozhlédneš se, tak to těžko zjistíš…
Ale předpokládám, že ty vejdeš.
Pak zjistíš, že Mořská štika je typická přístavní knajpa, s bytelnými stoly a
lavicemi z hrubě opracovaného dřeva, prkenná podlaha je nyní posypána vlhkými
pilinami a zametá ji ušmudlané a bosé děvče.
Přímo naproti dveřím je nálevní pult, kde postarší hostinský se šátkem na hlavě
uvázaném „po pirátsku“ a s velkým zlatým kruhem v pravém uchu s křivým úsměvem
poslouchá povídání muže, který se jednou rukou ležérně opírá o pult a druhou
rozmáchlými gesty doprovází svá slova (Vrabčák)
Vedle nálevního pultu je z levé strany krb a vlevo za ním
dveře (asi do kuchyně).
U stolu napravo od pultu sedí dvě postavy. Usměvavá dívčina s veselým kukučem
cosi špitá hochovi? dívce? sedící s ní. (Niki a Nell)
A hned u stolu za nimi sedí trojice mužů:
Černovlasý opálený muž s přímým a jiskrným pohledem, zavalitý barbar s jizvou
přes pravou tvář a muž, jehož pravá noha od kolene dolů je nahrazena dřevěnou. (Werewolf,
Dharag a Jednonohý Black)
Na jednom trámu pod stropem sedí pestrý papoušek, který když zrovna bystře
nepozoruje hosty, probírá zobákem své peří.
Poznámka:
Střelný prach je známý, i když ne nějak moc rozšířený - co
by byly pirátské lodi zač bez dunění děl? :-)))
Lodě mívají děla celkem běžně.
Menší střelné zbraně jako pistole, bambitky apod. jsou i používané, ale mají své
velké mouchy. Aby byly spolehlivé, jsou to příšerně drahé krámy, velmi špatně
sehnatelné. Obyčejné celkem dostupné pistole selžou v jednou ze třech případů, a
navíc se dlouho nabíjí a jsou nepřesné, špatně se s tím míří. (Na moři se až
17. století používaly kvůli vlhnutí)