Co bylo v prvním běhu?

Úvodní seznámení

Hvozd. Ano, takhle jednoduše se toto obrovské a prastaré zalesněné území jmenuje. Neznám nikoho, kdo by byl až v jeho středu a pokud to někdo tvrdí, tak lže. Většina lidí si troufne do něj zajít jen několik mil od okraje, jen lovci si troufnou trochu dál.
U té strany Hvozdu, která nás zajímá, se na jeho okraji nachází tři vesničky: Kapradí, Sedmikrásky a Mísečky. Jsou jedna od druhé vzdálené jen několik mil. Dál od Hvozdu, směrem do civilizované oblasti, leží větší ves, Mrakomory, do ní je z našich třech vesniček přibližně stejně daleko, asi deset mil. Území, o kterém mluvíme, je výsostným královským územím pod správou šerifského města Trnav, které je ale od okraje Hvozdu vzdáleno celých padesát mil.
Dost už ale zeměpravy, podívejme se spíše, jací lidé zde žijí. Lidé žijící v Kapradí, Sedmikráskách a Mísečkách přijdou tomu, kdo by se náhodou ocitl v těchto zapadlých končinách, tiší a tajuplní jako sám Hvozd, stejně tak jako on i odolní a silní. Ale možná se jen mají na pozoru před cizáky a nevyjevují hned před nimi své pocity, naděje, touhy a starosti. Život v blízkosti něčeho takového, jako je Hvozd, je naučil pokoře, ale také víře v podivné bytosti a podivnosti vůbec. Žijí si své životy sami pro sebe – a hlavně pro druhé z vesnické komuny. Vždyť koho jiného mají, když ne sami sebe? I kdyby se někdo zajímal o jejich život, musel by zde zůstat velmi dlouho, aby nabyl dojmu, že jej přijali mezi sebe a že mu byla odkryta všechna vesnická tajemství.
Lidé z Mrakomor jsou již malinko otevřenější, i když člověk, zvyklý na rušný život velkých měst by to asi neřekl. Civilizace opravdu začíná až v šerifském Trnavu. Trnavští znají podivíny od Hvozdu, jak jim sami říkají, vědí, jak jsou sami pro sebe. Pro to zpráva, která se jednoho dne objevila na dveřích putyk o krámků, Trnavské opravdu překvapila:

Balbán, starosta Mrakomor, spolu se starosty Kapradí, Sedmikrásek a Míseček hledá odvážné jedince, kteří by byli ochotní se vydat do hlubin Hvozdu a tam objasnit záhadná zmizení místních obyvatel, která v posledním čase nabývají na intenzitě. Odměnou je 100 zlatých (pro celou skupinu) a čestné občanství ve výše uvedených vsích.

„To už musí být něco, když podivíni volají o pomoc…“
„Co tam se musí dít…“
„To jim najednou nevadí, že někdo bude strkat nos do jejich věcí?“
Takové a spousta jiných hlášek můžete slyšet od Trnavských u vyvěšených oznámeních.

Víly a skřítci

A tak se tedy několik dobrodruhů přihlásilo: Pelin, Rolf a posléze i Olaf. Spolu se Sárou, která na odvážlivce čekala v Trnavu, se vydali napřed do Mrakomor a pak do Míseček. Ukázalo se, že Sára je dcerou starosty Míseček.
Po krátkém zjišťování a vyptávání, aby zjistili jen to, že Hvozd je zvláštní místo a zdejší lidé věří na víly a jiné podivné bytosti a toho, co jim sdělila Sára – že nyní jsou ve Hvozdě taková místa, na které prostě nelze dojít, vstoupili tedy do Hvozdu.
Pod vedením Sáry se vypravili na jedno místo se zvláštní mocí, aby vzápětí zjistili, že je to zároveň místo, na které nelze vstoupit. Z onoho místa vyrazilo zvláštní vlnění, pohltilo je a ocitli se na jiném místě. Na paloučku, z kterého vedla jedna jediná cesta, u které stál ukazatel s nápisem:
„Ty, jenž si se ztratil, neboj se, jdi po cestě, čekáme na tebe a postaráme se o tebe“

Cesta je zavedla do vsi, ve které našli všechny ve Hvozdě ztracené, nezestárlé ani o den. Dozvěděli se, že tohle všechno mají na svědomí strážné víly vyhoštěné z Vílího království za to, že neuhlídaly Magickou korunu královny víl. A také to, že když sem přibude někdo nový, přiletí se víly zeptat, jestli by byl ochoten vydat se do Vílího království pokusit se zajistit, aby se ony mohly vrátit zpět – tudíž pravděpodobně najít
Jedna výprava se na cestu už vydala, ale nevrátila se, jak jim sdělila Ali, která je zde už kolem padesáti let.

A víly skutečně přiletěly - malé okřídlené bytůstky, zbavené své magické moci. Uzmuly si ale sebou Hůlku úkrytu, která vytvoří bariéru, kterou neprojdou humanoidní bytosti. Hůlka se však nalomila a tak jí vytvořený úkryt se pořád zvětšuje a občas nějakého člověka pohltí. Pokud by dobrodruzi zajistili jejich návrat do Vílího království, nechaly by hůlku opravit a úkryt by zrušily, tím pádem by byly vyřešené problémy ve Hvozdě.

Dobrodruzi souhlasí, taky jim ani nic jiného nezbývá. Víly je zavedou k jeskyni, kterou se dá dlouhou chodbou vstoupit do Vílího království, upozorní je, že cestou na ně čekají různé iluze, které by pro ně byly smrtelné, kdyby neměli Perlu vstupu, kterou každému dají.
Cestou chodbou je zasáhne iluzorní ohnivá koule, nájezd pavouků a iluzorní propast, nakonec však vyjdou na louku ve Vílím království.
Louku až kýčovitě pěknou - sluníčko pableskující na hladině jezírka, zlatý prach, vůně, květiny, ptáčkové… stáda jednorožců a pegasů.

Jsou předvedeni před vílí královnu, chladnou a povýšenou dámu. Ta z nich není moc nadšená, nakonec se rozhodne dát jim šanci. Vezme strážkyně na milost, pokud ji přinesou zpět Magickou korunu, pokud zjistí, proč se skřítkové, kteří se přestěhovali na jiné místo, začali chovat popudlivě a dělat naschvály a pokud zjistí, proč se omezily dodávky Perel blaha od Vodních lidí.

Začnou vyptáváním se na Magickou korunu. Zjistí, že byla magicky střežena ve sklepní pokladnici, odkud prostě zmizela. Že je magie je spíš symbolická, je to korunovační a slavnostní koruna královny víl, prý však při korunovaci navyšuje královninu magickou sílu. Pokladnici mohou otevřít vždy tři z Rady starších. A prsty ve zmizení by mohli mít Gorové, bytostí, které vypadají jako kusy skály a dokáží i do skály vstoupit, jejich země sousedí s Vílím královstvím, nedisponují však magií.

Poté se začali věnovat problémů skřítků, za pomoci teleportační víly Kili se přesunuli na místo, kde skřítkové dřív bydleli. Zjistili, že nedaleko tohoto místa sousedí v jednom hájku komunita okřídlených víl, které se skřítky byly zadobře, pořádali společně různé hry a soutěže. Starosta skřítků si velmi rozuměl s jejich vládkyní, tedy do té doby, než se oženil a na přátelství s vládkyní už neměl tolik času.
Proto lstí přesvědčila skřítky, aby se přestěhovali na místo, kde kdysi dávno zemřel drak a tím pádem vše, co na tomto místě vyroste, má v sobě esenci, která způsobuje onu nevraživost a náladovost. Při tom se ale zdá, že by ráda vrátila staré časy. Takže dobrodruzi požádají, ať jsou skřítkové přeneseni někam, kde z nic látka vyprchá. Úkol splněn – ale hodlají ještě dát skřítky s vílami dohromady.

Olaf nelení a sám se nechá přenést na místo dračího skonu a natrhá si tam nějaké maliny a borůvky – však je nějak využije. Při tom ho kontaktuje mluvící kozorožec, že prý ví o Magické koruně, že chce mluvit s nimi se všemi a že je bude čekat u Velkého špičáku.
Přátelé Olafovi zprvu nevěří, nakonec se ale nechají Kili přenést kousek od Velkého špičáku, Sára jí nechá dopis pro případ, že by se s nimi něco stalo, a vydají se na schůzku. Olaf se ke Kili vrátí s tím, že jí chce vyznat lásku a nabídne jí hrst „dračích“ malin.
Schůzka dopadne dobře, kozorožec je vyslanec nové královny Gorů, Zary, která je napůl Gor a napůl drak a která korunu ukradla kvůli své korunovaci, po ní ji však chce vrátit. Nehodlá si znepřátelit Vílí království a nechce tudíž, aby vílí královna věděla o tom, že korunu vzala ona. Dobrodruzi souhlasí, že za týden, po korunovaci, si pro korunu přijdou.
Vrátí se na místo, kde je měla čekat Kili, ale nečeká. Snědla maliny a vykašlala se na ně. Dobrodruzi „poděkují“ Olafovi, který se k tomu přizná a chystají se přespat venku, přemýšlí, co dál.
Ráno se objeví jiná teleportační víla, Mali, a oznámí jim, že se Kili podařilo odchytit, že natropila spoustu neplech, že královna má jejich dopis a že se velmi zlobí.
Královnu posléze uklidní tím, že na Olafa dají pozor, tím, že mají vyřešený problém se skřítky a že jsou na stopě koruně.

Voda, koruna a svatby?

Nyní jsou na řadě Vodní lidé.
K tomu, aby mohli pod vodou vůbec existovat, dostali dobrodruzi šupinu, která jim umožní dýchat pod vodou.
Vodní svět je okouzlil – samo město, jeho obyvatelé, jenž jsou do pasu lidmi a od pasu dolů ryby. I oni budili pozornost, dvounožce tady tak často nevídají.
Museli se rychle naučit alespoň jakž takž plavat, jinak by byl pro ně pohyb pod vodní hladinou velmi obtížný, nehledě na to, že by se ani nedostali do královského hradu.
Perly blaha jsou perly, které rozemleté a přidané do jídla vyvolávají euforii stejně jako některé drogy, nejsou však návykové – alespoň fyzicky ne. Vodní vládkyně je s vílí královnou směnuje hlavně za výrobky ze zvláštního dřeva, které pod vodou dlouho vydrží.
Dřevěnou sošku také přinesli naši přátelé jako dar. Ta byla nadšená, slíbila jim, že si mohou prohlédnout celou její říši, vyjma perlorodkových polí, o kterých ani nechtěla mluvit.
Ale to by nebyli dobrodruzi, aby nakonec nevyzvěděli, jak to s Perlami blaha je. Perlorodková pole ničí vládce sousedního království. Vytvořil inteligentní obrovskou chobotnici, která učí své potomky ničit tato pole.
Informace nakonec dobrodruhům upřesnila i sama vládkyně, když viděla, že je vše prozrazeno.
Poskytla jim mapu umístění oné jeskyně, kde je líheň chobotnic a kde také přebývá ona hlavní.
Také je pozvala na oběd, což byl trochu problém, protože i když nechala některé pokrmy tepelně upravit v horkých pramenech, ne všichni stravu složenou z chobotniček, chaluch a jiných mořských darů snesli.
Protože Olaf se tvářil, že se mu udělalo špatně, dostal od vládkyně jednu Perlu blaha – rázem mu bylo lépe – až moc.
Dobrodruzi se vrátili na zem, naplánovat, co provedou s chobotnicí.

Nakonec vymysleli tento plán. Vezmou sebou víly teleportky, doplavou co nejblíže k jeskyni s chobotnicí tak, aby je nezahlédli strážci, teleportují se za ně, doplavou tak daleko, aby velkou chobotnici zahlédli, jedna z víl se teleportuje k ní a s ní pak do Vílího království do připravené nádrže, druhá pak teleportuje dobrodruhy také na povrch.
Zabijí tím dvě mouchy jednou ranou – obnoví dodávky Perel blaha a udělají radost vílí královně zajímavým dárkem.

Vydali se tedy zpět do vodního království, s oběmi teleportačními vílami, Kili a Mali. Od vodní vládkyně si ještě vyprosili kouzlo na vidění ve tmě a akce mohla započít.
Dostat se do ústí jeskyně nebyl problém – problém nastal, až když připluli k samotné jeskyni – a zjistili, že jim ve výhledu zavazí spousta malých chobotniček plujících opravdu všude.
Nastalo bouřlivé a horečnaté radění se, co teď. Nakonec k nim byl osud milostivý a velká chobotnice připlula natolik blízko, aby se mohli pokusit uskutečnit svůj plán – a ten naštěstí vyšel.
Vodní vládkyně byla opravdu spokojená a za odměnu každý dostal truhličku s Perlami blaha.

Dva úkoly jsou tedy splněny a nyní jen zbývá počkat, až proběhne korunovace Goří královny Zary a oni splní ten hlavní úkol, získají zpět Magickou korunu.

Volný čas využil každý po svém – Kili na to, aby se pomstila Olafovi - tak, že jej ráno spícího teleportovala nad hladinu moře, kam ho nechala spadnout a pak ještě jej nechala nahého vrátit se zpět do hradu.
Rolf si uvědomil, že Perly blaha jsou výhodný obchodní artikl, a tak díky němu proběhl obchod s jednou ze Starších a dobrodruzi získali opravdu mocné magické předměty.
Olaf si uvědomil, že Perly blaha jsou výhodný obchodní artikl a tak se mu díky nim konečně splnil sen užít si s jednou s víl.
Sára chtěla lépe poznat zdejší tvory a tak procestovali zemi a obdivovali její obyvatele – vodníky, pegasy, jednorožce.

A pak nastal čas vydat se k Velkému špičáku a vyzvednout magickou korunu od Zary, která s magií zděděnou od svého dračího otce chce povznést národ Gorů z průměrnosti.
Jako dar ke korunovaci dostala od našich přátel Perly blaha, oni dostali Magickou korunu a truhličku s překrásnými šperky, jaké umí vyrobit jen národ, který má k zemi nejblíže.

A ve Vílím království nastala veliká sláva a neméně veliká oslava. Královna víl ocenila snahu dobrodruhů tím, že získali tu čest ponechat si Perly vstupu a tím pádem možnost kdykoliv se do Vílího království vrátit, mimo to jim byly také ponechány šupiny umožňující pobyt pod vodou.
Dobrodruzi ještě během oslavy přispěli k opětovnému sblížení se starosty skřítků a malé vládkyně víl – a pak se i oni mohli bavit.
Vzhledem k tomu, že do pokrmů byl přidán prášek z Perel blaha, byla oslava velmi nevázaná. Tak nevázaná, že se velmi sblížil Rolf se Sárou. Olaf, ten se sbližoval, kde mohl a s kým mohl.

A nastal čas návratu. Na povrch se s našimi přáteli vypravila i Kili, aby zvěstovala strážkyním to, že se mohou vrátit a hlavně aby opravila Hůlku úkrytu.

A tak se také stalo. Zatím co dobrodruzi ve vesnici Ztracenů oznamovali, že úkol splnili, Kili opravila Hůlku úkrytu, úkryt zrušila a i se strážkyněmi se vrátila domů.

Zazvonil zvonec a příběhu je konec? Ne tak docela…

Hvozd je zvláštní místo. Natolik zvláštní, že Sára poznala, že její sblížení se s Rolfem se neobešlo bez následků a čeká dítě.

A pak jsou méně zvláštní věci, které mají ovšem stejný konec, jako ty první. Olaf dal Ali prstýnek, dobře si pamatoval, že mu řekla, že se má za ní přijít, až se dokáže vrátit z Vílího království. Ali prstýnek přijala a řekla: „Ano“.
Vždyť darování prstýnku je přece nabídkou k sňatku, že?

[zpět]