A tady tedy může náš příběh pokračovat. Naši přátelé jsou zpět v Mísečkách a spolu s nimi všichni ti, kteří se ztratili ve Hvozdu.
Vypukla velká sláva, dobrodruzi jsou pro místní opravdu hrdinové.

A je čas začít chystat dvě svatby - Rolfa a Sáry a Olafa a Ali.

Oba pánové k tomu přišli trochu jako slepí k houslím, obě dívky se možná těší.
Kdo ví, co bude dál. Usadí se naši přátelé zde na konci světa a povedou poklidné rodinné životy?
A co Pelin, kterého zde, kromě jeho nových přátel, nic nedrží?

Zatím se ale ještě slaví jejich úspěch a výše uvedené je daleko…
Zatím…

Na náves Míseček byly vyneseny stoly a na ně naskládáno spousta dobrot. Pravda, připravovaná hostina není tak přepychová jako u královny víl, jídlo je mnohem prostější.
I tak je ale znát, že vesničani přinášejí to nejlepší, co mají, aby vám, hrdinům, vyjádřili svůj vděk a společně s vámi oslavili váš úspěch.
Na stolech se objevují koláče, zelenina, oečené maso, obilné placky, misky s malinami a boůvkami, nakládané hou bičky, džbány s ovocnými šťávami a víny z lesních plodů, jsou vyvaleny sudy s pivem a chystá se velké ohniště na opékání - buď prasátka nebo ovce.

A protože Sára s Rolfem vešli do starostova domu, zůstal zde pro zvědavé dotazy a díky vesničanů jen Olaf a Pelin.
Ti jsou zrovna v obležení kupy dětí:

"A jaké jsou víly?"
"A bojovali jste tam s příšerami?"
"A nechtěly vás očarovat?"
"A kde Vílí království vůbec je?"

Snažím se odpovídat dětem seč to jde, chvílemi mě střídá Olaf a tak mohu vzpomínat na oslavy u královny vil a také nad možností cesty do vílího království, neboť si nejsem úplně jist, zdali jsem tam něco pod vlivem Perel Blaha nespáchal.

A jak tak přemýšlím nad cestou do Vílího království, cítím jako by nějaké puzení určitým směrem - skoro, jako bych použil hůlku, kterou jsem vyměnil se Starší.
Ale dojde mi, že tohle má na svědomí perla průchodu. A taky tak nějak tuším kromě směru, že vchod je vzdálen několik mil. A pak se mi rozbřeskne, že tohle nám královna řekla - perla nám vždy ukáže směr k nejbližšímu vstupu do jejího království (je jich v našem světě několik) a dokážeme i odhadnout vzdálenost od něj.

Olaf se mezitím vytasil s Perlou blaha a ukazuje jim dětem a než jsem se nadál, běžel nějaký klučina pro šťávu a Olaf do ní jednu perlu rozmačkal. Zoufale probírám v duchu svá kouzla, ale už je pozdě, první dítko se napilo a pak další. Olaf se najednou začal vzdalovat a ani  jednou se neohlédl. Když už se Olaf chová takhle nezodpovědně, tak ať si to i odnese - metamorfuji se v Olafa a hlídám, ať se děti příliš nezdrogují - přijde mi hloupé nechat pít jen některé. Ale i jeden-dva loky jsou docela dost - jedna holčička začne vidět růžové slony a fialové králíčky…

Chci se vzdálit do lesa, ale načape mě Ali a chce si to se mnou, respektive s Olafem vyříkat. Vymluvím se na močopudné problémy a ztratím se jí v křoví, proměnu v Olafa okamžitě stornuji. Pak se štěstím narážím na Sáru a Rolfa dokonce i na Olafa a hned Sáře vyslepičím, že Olaf nadrogoval děti ve vsi.

A aby toho nebylo málo, přichází do vsi podivná postavička s ještě podivnějším doprovodem.
Malá a podle vzezření také mladá hobitka, v zelené halence bez rukávů a zelené sukýnce. Časem se asi zakulatí, jak je u hobitů zvykem, ale nyní je štíhlá jako proutek.
Tmavě hnědé vlásky spletené do dvou cůpků, zvědavé, upřímné a veselé zelené oči, upřímná hezounká tvářička.
Vede sebou celkem velkého bílého berana, za kterým je zapřažený vozík a na něm její věci a také větší dřevěná kovaná truhla.
Nedůvěřivé pohledy místních oplácí upřímným úsměvem a způsobným zdravením.
Rozhlédne se a pak zamíří přímo k vám.

Naštěstí se ukáže, že je to alchymistka a že má jakoby náhodou téměř hotový uspávací lektvar, takže dítka uspíme a mezitím ve spánku snad Perla blaha stihne vyprchat. Olaf si hraje s dětmi na honěnou, já mu pomáhám, díky čemuž se nám děti nerozprchnou. Všechny se napijí a všechny postupně usínají pod stromem, kde jim Sára vypráví o vílách…

[zpět]