| CP | Silin |
Zatím se účastnil každé Rodrigovi akce, takže jej znáte
poměrně dobře. No znáte – těžko znát někoho, kdo o sobě vůbec nemluví.
Dobře, znáte jeho vystupování a chování. Je tvrdý, hodně tvrdý – na sebe
nejvíc, na ostatní podle potřeby. Ostatní jej ani tak moc nezajímají zdá se,
pokud se jich netýká jeho práce – ať už jako obětí, nebo jako
spolupracovníků. Někdy máte dojem, že mu činí celkem potíže podrobit se
rozhodnutí ostatních, rozhodnutí většiny, ale větší problémy s ním v tomhle
ohledu nejsou. Je vám záhadou, proč vůbec bere práci ve skupině, když je to
jasný příklad vlka samotáře. S tím souvisí i další věc – nemá mezi vámi přátele a ani o vaše přátelství nestojí. Vůbec je u něj podivuhodná absence jakéhokoliv citu. S tím, jak se ve svém oboru snaží o dokonalost vám občas přijde jen jako stroj na zabíjení. Jeho doménou není přímý boj – naopak, čím zákeřnější způsob, tím raději jej používá. Nože, hvězdice, kuš, škrtící šňůra,jedy, zákeřné pasti… to je jeho živel. Neocenitelný je také při získávání informací od zajatců. Ano, díky jemu jste po jednom takovém výslechu zjistili, kolik je na lidském těle míst, které dokáží při použití správného nástroje pekelně bolet, viděli jste na vlastní oči, jak člověk postupně může přicházet bolestí a utrpením o rozum, viděli jste ze začátku, jak může být člověk mučen bez toho, aby na jeho těle zůstali viditelné stopy a posléze i kolik částí lidského těla může chybět a člověk stále žít… Také jste viděli, jak Silinovi je ta bolest a utrpení jedno – prostě jen práce, prostředek k získání informací. Je krutý, ale nedá se říct, že by jej bolest vzrušovala nebo uspokojovala. Podivný člověk (tedy elf), chladný, s očima hlubšíma než díry do pekel, zdá se, že zná jen svou práci. Přesto se stane (párkrát jste jej takhle zažili), že sedne a pije do mrtva. Mlčí a jen do sebe beze slova lije jeden pohár za druhým. Tehdy jeho oči trochu zlidští, jako by se nořili do dávných vzpomínek a zračí se v nich dokonce i nějaké city – smutek a bolest. Náhodou jste odhalili i jeho slabinu – tenhle muž, jehož srdce je snad jen kus kamene, znejistí, když se setká s dítětem. Zažili jste to jednou, když se v podzemních chodbách pod městem našli ztracenou holčičku. Vehementně protestoval proti tomu, aby jste ji brali sebou, ale vzhledem k tomu, že její záchrana byla tenkrát součástí jejího úkolu, nepochodil. Vyhýbal se ji tedy, jak mohl, ale tu nejistotu v jeho očích, když se k němu přiblížila, jste viděli za tu dobu hodněkrát. A má ještě jednu zvláštnost – ač pohledný muž, nekomunikuje s ženami. Prostě se ženou jste jej neviděli ještě prohodit ani jedno slovo. Pokud k němu některá promluví, vyslechne si ji a pak se otočí a jde pryč. A nebo se tváří, jako by tam ani nebyla. K nejistotě z dětí se v poslední době
přidala Silinovi ještě jedna. Tvář viz ikonka, prostě hezounek - v kombinaci s jeho vystupováním a
povahou z toho jde ale spíš mráz po zádech. |
| Noir | Kheirin |
Hráč odstoupil ze hry Kheirin pracuje pro Rodriga už dost dlouho. Je spolehlivý a výkonný.
Někteří z vás si ho možná ještě pamatují z arény, než ho Rodrigo vykoupil,
býval jeden z nejlepších gladiátorů v zemi. Nikdy jste ho neslyšeli mluvit o
tom, co bylo před tím, než se do arény dostal.Když jste se ho na to ptali,
jen něco nesrozumitelně zabručel a uzavřel se do sebe. Silin je pro mě záhadou. Zajímalo by mě čím to je, že je tak uzavřený a proč se z něj stal až tak strašidelně výkonný stroj na zabíjení. Ale každý má v sobě kousek jistého druhu dobra, tak věřím, že časem vyplyne na povrch i v Silinovi . I když kdo ví. Ale beru ho jako plnohodnotnýho člena skupiny, kterej je velkym přínosem ve všech našich misích a proto si ho vážim a taky bych pro něj nasadil život, i když u něj si už nejsem vůbec jistej, zdali by on udělal to samý. |
| xawiercz | Cestus Bhikwa |
Cestus si prošel již dlouhou cestu , která ne vždy byla ze sametu. K
Rodrigovi se dostal poměrně náhodou, jedno ukdyž vykonával vcelku běžnou
zakázku ( jestli se to slovo dá v tomto byznysu použít ) všiml si ho při
práci jeden z Rodrigovo hledačů talntů, kteří mají za úkol Rodrigovi
dohazovat kontakty na schopné lidi. Cestus opovrhuje lidmy, nepovažuje je za nic lepšího, než kus dobytka. Proto mu jejich průběžná likvidace nedělá vůbec žádný problém. Zabíjení se pro něj stalo kořením jeho jinak nudného dlouhého života. Znáto ho jen od vidění, tedy kromě Kheirina, s kterým se zná trochu více. Pracovali spolu, a Cestus se na něj chodíval dívat do arény, když zápasil. Jako jediného člověka ho uznává, pro jeho spolehlivost, která se v tomto byznysu zas až tak často nevidí. Kdysi mu Kheirin zachránil krk a od té doby je spojuje jisté pouto, které ale jak si Cestus nehodlá nikdy připustit z něj dělá jeho jediného přítele. S ostatními najémnými zabijáky se Cestus zná jen povrchně, s některými vůbec ne. Zastává totiž názor, že je lepší toho o sobě zase tolik nevědět. Čím méně toho víte, tím méně důvodů ostatní mají, aby vás nesnášeli. Kdybych měl Cestuse popsat, tak si snažte představit postavu přibližně 190 centimetrů vysokou, s plavými dlouhými vlasy téměř vždy svázanými do copánků. Na sobě má kroužkovou košili, s koženou vestou, krátkými kalhotami do tří čtvrtin nohou, kde má pečlivě upravené podkolenky s černobíle kostkovaným vzorem. Přes to vše má přehozený velký čený plášť, který mu splývá z ramen až na zem. Ve většině případů byste ho zahlédli s kapucou přetáhnutou přes obličej, tak aby ste neměli možnost zapamatovat si jeho tvář. Na obličeji se mu od levého oka až do půlky líce táhne vlká jizva, kterou mu uštědřil jeden jeho konkurent. Bohužel pro něj, na víc se nezmohl, protože mu poté Cestus svými katary, které mimochodem používá jako svou jedinou zbraň, oddělil hlavu od těla… Cestus žije samotářským životem, nevyhledává přátele, stejně jako nikdo netouží mít za přítele jej. Jak již bylo řečeno, jediný uznávaný člověk je pro něj Kheirin, a ostatní jsou mu kradení… |
| Margit | AnDaren |
Nepracuje pro Rodriga až tak dlouho. Prostě se jednoho dne objevila, prostě
ji jednoho dne najal. Jak se dostala k němu, kdo ví, asi jen on a ona. Rodrigo jí říká AnDaren. Nebo Anda nebo Dara. Jinak se jí říká různě. Neprotestuje ani proti jednomu oslovení, pokud není hanlivé. Koneckonců, kdo ví, jaké je její skutečné jméno - protože ho nikomu z vás neřekla. Koneckonců, nikomu z vás nikdy nic neřekla - jediné slovo, jediný zvuk. Ani když byla zraněná, nevydala ze sebe jedinou hlásku. AnDaren je totiz němá. Pravděpodobně je tedy členem, o kterém toho víte nejméně - protože o sobě skutečně nikdy nic neřekla. Takže jediné, co se dá o ní usoudit je z toho, jak se chová a co dělá. Víte o ní, že neumí pořádně ani číst ani psát, s obojím má dost potíže. Stejně tak počty ovládá spíše chatrně a jen základní. Zato je nabíledni, že umí velmi dobře bojovat skoro vším, co vezme do ruky - a koneckonců se umí velmi dobře rvát i beze zbraně. Ovladá zbraně na blízko i na dálku, a nedělá jí problém zabíjet jak na blízko, tak na dálku. Vůbec jí nedělá problém zabíjet. Nevyžívá se v tom, ale když je třeba, neváhá ani chvíli. Je spolehlivá, vypadá to, že je pro ni otázka cti neselhat. Vypadá, že se neumí bát. Že slovo "strach" pro ni ztratilo mnoho ze svého významu, a že si života příliš necení. Není moc silná, ale je obratná a rychlá. A chytrá. Často nedává najevo nic z toho, co si myslí. Vypadá to, ze jí vyhovuje, kdyz ji lidé spíše podcenuji a kdyz si myslí, že je spíše hloupá. Což vzhledem k tomu, že nemluví není až tak těžké, aby ji lidi podceňovali. Vy jste si ale z akcí mohli všimnout, že má slušné taktické i strategické myšlení. Nedělá jí potíže spolupracovat a když je třeba, i se podřídit. V jejích očích je možné zahlédnout nenávist, vztek a pohrdání. Je tvrdá a nepřístupná, a hlavně je tvrdá vůči sobě. Je hrdá a sebevedomá a možná až trochu pyšná, uzavřená do sebe. To, že nikdy neřekla jediné slovo, nevydala jediný zvuk, mnoho lidi spíše děsilo a děsí. Práce pro Rodriga pro ni zřejmě neznamená nic víc a nic méně než práci a peníze, které jsou k životu potřeba. Na druhou stranu ale v běžném životě se ráda se napije a nezkazí žádnou legraci - i když občas je její smysl pro humor poněkud svérazný a morbidní. Nestýká se jen s lidmi pracovně, ale je jí možné vidět v hospodách a na jiných veřejných místech, kde se sází nebo bojuje o peníze. Dala by se označit za moc hezkou ženu, i když její krása je krásou divokých šelem. Nevypadá na moc víc než na dvacet let, a její rysy jsou rysy míšence člověka a elfa. Má jasně zrzavé vlasy, velmi bledou pleť a skoro černé oči, v téhle zemi spíše neobvyklá kombinace. Je spíše menší, něco málo přes pět stop a tělo má štíhlé, pevné a pěkně tvarované. Nejčastěji chodí oblékaná do kožené suknice, blůzy s velmi krátkými rukávy, přes kterou má koženou šupinovou zbroj a sandálů s vázáním přes lýtka. |
| Faistil | Raymond Merten |
Jedno starý moudro říká „Nebát se a nekrást“. Můžu tě
ubezpečit, že městskej sirotčinec tě naučí jen to první, zato v tom druhým
tam dostaneš lekci… a to pořádnou. Vím to dobře, protože sem v tomdle
hnusným zařízení strávil celý svý dětství. Teda vlastně skoro celý, protože
poslední roky, pokud to eště chceš počítat do dětství, sem prožil na
nucenejch pracech. Ne dycky se holt všecko podaří a ten kupec měl ten váček
snad přišitej. Ale i tady se člověk nějak naučil přežít i dyž ne dycky
nejčestnějším způsobem. Ale vidina konce… a svobody… no neznám lepčí
motiv. Ale jak už tady jednou padlo, ne dycky se všecko podaří. Stačí jedna bitka, drobná nehoda, a je z toho doživotí. Ale na druhou stranu, každej máme i tu svou šťastnou hvězdu. Krátce po tom odsouzení si mě vytáhl Flávio na jednu, ne zrovna nejčisčí, prácičku. A tak jak dou nezdary ruku v ruce, tak je to i s úspěchem. Tak těch práciček už bylo víc. Byly z toho ňáký kulatý… ale hlavně glejt na svobodu a pak už i Fláviovo důvěra. Teda nechápu, jak mi ten chlap může důvěřovat… Raymond o svém životě hovoří bez ostychu, nic moc neskrývá. Pokud je třeba zabíjet, pak zvládne boj muže proti muži i použití zákeřných technik. Nijak se v tom nevyžívá, ale pokud je nutno… V sirotčinci dostal základní vzdělání, takže umí číst i počítat, ale rozhodně žádný mistr v tom není. Je to muž, jemuž podle tváře odhadnete něco ke třicítce. Výška 180cm, práce v lomu se na něm podepsala, takže svaly jako z ocele, přesto spíš štíhlejší, až šlachovitá postava. V šedých očích jakoby se usadil smích a všechno veselí, ale tenhle výraz z obličeje někdy dokáže velmi rychle zmizet. Pak ho vystřídá tvrdost ocele… Nos a ústa jsou nevýrazné a celkový výraz tváři dodávají až delší hnědé vlasy, které ji rámují. Oblečení je tvořeno převážně kůží. Slušné kožené boty a do nich zastrčené nohavice kožených kalhot. Kalhoty drží kožený opasek, na kterém jsou patrné kapsy. Jediná součást oblečení, která není z kůže je lněná halena, až podezřele čistá. Na ni kožená, vycpávaná a cvočky pobitá vesta. Oblečení dotváří dva kožené, a stejně jako vesta ocvočkované, nátepníky na zápěstí. Co se týká výzbroje, tak u pasu tesák a dýka. Na opasku kapsičky na dvakrát dva vrhací nože. Všechny čtyři nože na svých místech. |
| JollyJokker | Jamal |
Nemám rád zabíjení. Nikdy mi nedělalo dobře koukat se na krev. Sakra,
jsem snad zloděj, lupič, postrach zámků, zabezpečovacích mechanismů, pastí a
tak. Ale nejsem vrah. No je pravda, že mi na rukou pár pomyslných kapek krve skanulo, ale nemám to rád. Už od mládí mne fascinovala kolečka, hejblátka, páčky, vačky, pružinky a jiné takové ty kravinky ze kterých se dá něco postavit. Jednou jsem se přimotal do naší kovárny. Jeden muž ,říkejme mu třeba Blázen, si tam nechal udělat podle výkresů jakási kolečka, pružinky, osičky a závitnice. Prý chtěl měřit čas. Pche, prostě blázen. Ale abych nepředbíhal. Tak tedy, ten blázen si všiml mé záliby v mechanických hračkách a začal mne učit. Teprve mnohem později jsem zjistil, že to není žádný stroj na spoutání času ale velice důmyslný uzamykací mechanismus. V tajném labyrintu pod svým domem měl ten , říkejme mu nadále Blázen, no tak měl mnoho mechanických hraček. Od takových titěrných, co se schovají do dvou dlaní, až po stroje, které zabíraly půlku místnosti. Ano, dostal jsem se do spárů Felixe Lamzámka. Známého to vylupovače všeho co mělo být nedobytně střeženo. Vyučil jsem se se u něj. Vše co jsem ale uměl bylo na nic, když při první loupeži začal ve vedlejším pokoji zuřivě štěkat pes, který tam jednak neměl být a jednak ani nebyl onoho obchodníka, kterému jsme kradli jeho drahocenný náklad. Krev, která mi pak doslovně spočinula na rukou rozhodně nebyla poslední. Ale já doufám, že příště se mi podaří při loupeži nikoho nezabít. Nejčastěji k tomu používám trubičku, z níž foukáním vystřeluji šipky, napuštěné silným uspávadlem, až do vzdálenosti 12 sáhů. Méně častou uspávací zbraní je i houbička do níž vždy naliji trochu roztoku, jehož výpary způsobují bezvědomí I na několik hodin. Ether. Méně častá je z důvodu toho, že málokdy se dostanu tak blízko, abych mohl oběti skočit po krku a před nosem a ústy podržel na pár nádechů houbičku s Etherem. Mám ozkoušené, že dva nádechy složí na necelou hodinu i statný exemplář barbarského válečníka. Co tedy když je nádechů víc a nebo jsou velmi hluboké. To pak máte klid po celý zbytek noci. Konečně posledním ale nejvíce bolestivým uspávadlem je kámen mou rukou vržený, na spánek mířený. A dobře trefený. Pokud mám smůlu, většinou pak následuje kámen hvězdice, která ztrestá neposlušného strážce za to, že se mu nechtělo usnout. A má smůlu I on. A co se týče toho , jak sem se dostal na výplatní pásku Rodriga? Nebudu to moc rozebírat. Ale zbytek jeho lidí jsou totální pošuci. Zabíjení se jim líbí, nebo v horším případě ho ani nevnímají. Jako tamten, takovej ten . . .Jo, Cestus se jmenoval. Zabíjí lidi pro zábavu. Jeden by řekl, že by nejradši vrazil kudlu do zad i svýmu kamarádovi. I když se svým přístupem asi žádnýho nikdy neměl a jestli jo, tak ho zabil dřív než si to oba mohli uvědomit. Z tohohle týpka mi leze mráz po zádech. A když na poslední akci toho strážce co nás překvapil třiadvacetkrát bodl a ten chudák ještě žil, nezbylo mi než mu ze soucitu podříznout hrdlo. Ten strážný mi s posledním vzdechem ještě poděkoval. A Cestus se tvářil, jak sluníčko odrážející se na dvě žumpy, stejně jako malej fracek, kterýmu seberete nejmilejší hračku. Jednoduše nemam Rodrigovy lidi rád. A abych pro někoho takovýho nasazoval svuj kejhák? Pche, jak jsou trable, dýmovnici a pryč. Né nadarmo se říká, že: Nejlepší obrana je Útok, ale dokonalá obrana je Útěk. Né že bych byl zbabělec ale od nich bych si nenechal ani hlídat starej batoh plnej odpadků, natož svoje vlastní záda. Sakra je mi pětadvacet a život mám před sebou. |
| Kairo | NyasMare |
Takže v prvé řadě vám napíši jaký NyasMare byl před tím, než se mu stalo
to co se mu stalo. A co se mu stalo možná někteří pochopili hned, ostatní si
to musí přečíst do konce :-) Takže jakého jste NyasMareho znali… Jak vypadá: Rasou to byl takový normální člověk. Co na něm bylo zvláštní, je to, že chodil v plné zbroji, respektive, jeho zbroj je většinou kroužková, ale jsou i místa kde jsou pláty. Je konstruováno tak, aby ho dobře chránilo a zároveň, aby ho neomezovalo v pohybu. Další takovou zvláštností je že nosil jeden a půl ručák a kovaný štít. Je sice pravda, že na jeho postavu je možná meč trochu větší, ale z doslechu víte, že tu zbraň perfektně ovládá a jeho útoky se vyznaují, tím, že dlouho netrvají. Začínají lehkým oťukáváním a pak jeden sek a tělo je vejpůl. Posledním znakem, který upoutá je erb ve kterém je znázorněn bazilišek. Jinak po tváři byl celkem pohledný a měl úspěch u žen v jejíchž společnosti jste ho mohli vídat. Jeho působení pro Rodriga je pro všechny trochu záhadou. Všichni ho znáte protože jste měli možnost s ním pít. Nikdy se ničím netajil a rád povídal, teda kromě své práce, tu zastíral, jak mohl. To, co mu občas uklouzlo ze rtů a co jste se dozvěděli od jiných Rodrigových lidí, je to, že jeho práce se zaměřuje na netvory a démony a lidi zaobírající se magií. V hospodě jste ho mohli ještě zahlédnout, jak pije se Silonem. Teda vlastně seděli spolu a občas prohodili nějaké slovo. Místa kde jste ho mohli ještě spatřit, nebo se o tom dozvědět, je kostel. (Tráví tam spousty času. Jestli se tam modlí nebo dělá něco jiného, to už nikdo z vás netuší.) A poslední je cvičiště, kde se trénuje s mečem a štítem a je v tom fakt dobrý najednou dokáže hravě zvládnou i pět lidí, ale jestli je to jeho maximum nikdo netuší, kdo jsou jeho soupeři, když ne lidé, tak to si můžete domýšlet. Je pravda, že jste už viděli i slyšeli, že v boji používá magii a to takovou, že se kolem něho vždy rozzáří nějaké světlo a to pak nějak vylepšuje jeho bojové dovednosti…nějaké aury či co. V celku vzato byl to dobrý člověk, rád flámoval ve společnosti ženských, rád hrál hazardní hry a byl dost společenský. No a teď to podstatné proč byl…nikdo neví co se stalo, ale při poslední misi se mu udál podraz. Nějaký informátor poslal zkreslené informace a když by NyasMare na tuto misi vyslán, tak skončila fiaskem, prostě nepřítel byl podceněn. Následek je takový, že když se vrátil, nevěřili jste svým očím. stala se z něho žena - respektive rasou barbarka a to hodně pohledná, hodně chlapů se za ní(ním) otáčí. Jenže s rozhovoru víte, že duší je pořád muž a má i takové chování. Takže představte si muže s jeho duší i povahou a hoďte ho do ženského těla a to pohledné. Od té doby se trochu změnil, ale je to pořád ten samý NyasMare. Co se týče zbroje a zbraní, má to samé(brnění, meč i štít) a je vidět, že s tím dokáže to samé co před tím. Inu, jak se jeho povaha a chování změní teď to nikdo neví, proto ho Rodrigo poslal na jiné úkoly, ty, které dělá kdokoliv jiný. To pro to, aby se ujistil, jak se jeho schopnosti změnili. No a co na to NyasMare? Pořád nadává a pořád říká, že tu kletbu jednou zlomí a pak tomu parchantovi ukáže, zač je toho loket. |
| pavlina2 | AriMain = moje maličkost :-) |
Arimain je pohledný třicetiletý muž s kaštanovými vlasy chodící v oblečení
lovce. Vysoký necelých 180cm. Není to bojovník svalovec, to rozhodně ne, ale
je - jak se říká - ošlehán větrem. Nosí sebou luk, prý dělaný na zakázku. Ze
zbraní používá ještě jednoruční meč, a nosí sebou i dýku, s tou ale nikdy
nebojoval. Kdo se s ním setkal jen jednou a to v době, kdy plnil pro Rodriga první úkol, musel by říct: Naivní venkovský balík, Rogrigo musel být sťatý, když ho najal Ano, přiznávám, byl jsem poprvé ve velkém městě a dokázal jsem zabloudit na pětistech krocích, ačkoliv mám prochozenou dost velkou část království, dokáži se orientovat a rozhodně nebloudím. Ale právě proto si vybral tenkrát Rodrigo mě. O svém prvním úkolu Arimain nemluví, tedy kromě výše zmíněné souvislosti. Druhý úkol již ukázal, proč Rodrigo Arimaina najal. Arimain se ukázal být velmi dobrý střelec z luku, dokázal stopovat kde co… Prostě lovec jak se patří. A když pak dívka AnDaren provedla AriMaina městem, ten si dokázal zapamatovat důležité body a už prakticky nikdy nezabloudil. Jaké to byly důležité body poznal bez nápovědy ten, kdo zná Andaren a také ten co si všímal zelené barvy v obličeji Arimaina v to ráno, když se ti dva vrátili z oné pochůzky. O Arimainovi je známo, že má zvláštní předsudky. Jsou chvíle, kdy až fanaticky vyznává přikázání "Nezabiješ" a jindy úplně v klidu zabije kdejakého lapku… Moc toho nenamluví, to už musí být, když má delší proslov. Nemá rád úzké průchody ve sklepeních ani příliš početnou družinu. Pití v hospodách spíš vychutnává než aby pil na množství… |
| satyr | Dorneus Ega |
Elf tmavé kůže, vlasů někde mezi černou a bílou, což jak někteří z vás ví
nijak nesouvisí s jeho věkem, ale spíše s tím jaký je. Na svět se dívá tmavě
fialovýma očima a možná to tak trochu vysvětluje jeho způsoby. Když se nad tím zamyslíte tak není až tak moc arogantní a špatný jak se může jevit na první a většinou i několik tisíc dalších pohledů, tedy pokud si je budete moci dovolit. Někdy s ním je dokonce i zábava. Dává si pozor na to jak vypadá a také na to jak vystupuje, většinu času se perfektně ovládá a je velmi těžké poznat, že jste jej něčím naštvali nebo urazili, nežli bude pozdě. Obléká se převážně do pohodlného tmavého oblečení, ani tak ne čeného ani šedivého. Jedinnou viditelnou zbraní je stříbrem zdobená zakřivená černá dýka, jíž nosí u pasu. Podle těch pár vzácných chvil, kdy jí použil, víte že s ní zachází s chirurgickou přesností. Pokud něco dělá a je jedno co, tak si můžete být jisti, že to bude s grácií a elegancí. Kdyby vás měl zabít, můžete si být jisti že to neudělá jen tak - kdyby jste tou dobou nebyli mrtví, učitě by jste zvolený způsob ocenili. Pokud se občas stane, že se někomu zaváže svým slovem tak své přísaze dostojí, ale pokud vám nedá své slovo tak si nikdy ničím nemůžete být jisti. Ve chvíli kdy příjde krize se rozhoduje chladně a pokud v jeho budoucích plánech nehrajete žádnou roli, nemužete čekat žádnou pomoc, ni milordenství. Ovšem pokud bude mít dojem, že jste užiteční a že vás ještě bude potřebovat, je vás schopen jít hledat i do horoucích pekel, což občas neznamená, že vás do takových míst předtím s radostí sám neposlal. Dá se říci, že je schopen téměr čehokoliv a v jeho případě je výběr poměrně velký. Má slabost pro krásné ženy, miluje jejich společnost a rád se jim dvoří. Pokud by se někdo z vás někdy zamýšlel proč občas pro našeho, tedy možná v jeho případě spíše vašeho zaměstnavatele někdy dělá, peníze by se rozhodně nenašly na pořadí dne. Dorneus je mág a to nikterak špatný a peníze zrovna nepatří k věcem, po kterých by se nutně musel pídit. Ale jak všichni víte váš zaměstnavatel je mocný muž a takový mág jistě využije jiných způsobů odměny nežli jen v podobě peněz. Ale to jsou podivné pletichy mágů a tam je lepší raději nestrkat nos, pokud se s ním v lepším případě chcete také ráno probudit. Mimo občasnou práci se s ním téměř nesetkáte. Spoustu času tráví ve své věži nebo případně kdekoliv, kde se děje cokoliv podle něj zajímavého. Jednou za čas vyráží na delší pitky po barech. Občas někoho z vás vyhledá s nabídkou práce. To že to bude nějaká všivárna je jisté už jen díky jeho přítomnosti, ale většinou vyhledává pomoc někoho jiného jen když si usmyslí, že takhle je to lepší nežli, kdyby to udělal sám. |
| myvy | Stragen |
Když jste se s ním setkali poprvé, nejspíše jste přemýšleli, co tu někdo
takový pohledává a co s vámi má mít společného. Vypadal jako aristokrat, v
zdobném kabátku a v elegantním oblečení vysoké kvality. Koneckonců, taky se vám představil jako baron Stragen. V těchto prvních chvílích vám přišel jako namyšlený nadutec odpovídající titulu. Ale jen do chvíle, kdy si přestal hrát a uvolnil se. Pak jste poznali, že pan "baron" umí velmi dobře hrát roli aristokrata a že rozhodně není tak namyšlený a povrchní, spíše naopak. Postupem času jste si mohli ověřit, že není o moc aristokratičtější než kdokoli z vás, nicméně chování dle etikety má už asi vžité. Chová se s elegancí, klidně a slušně, ač víte, že v klidu a slušnosti se neupejpá někoho odstranit, pokud je to nutné. Sic si drží jistý odstup, je vcelku mluvný a svým bastardským původem se nijak netají. Prostě si jeho táta, který je teď už pod drnem, možná někde okolo, jednou odskočil od baronky. A v momentální době vlastní majetek svého otce on. Ale i když to víte a měli byste náhodou zálusk, rozhodně není dobré se pokoušet a nebo to alespoň nebude snadné. Koneckonců, je v našem oboru dost dobrý. A jeho specialitou je slézání zdí a všeho možného. Je v tomhle rychlý a tichý, ale ostatní dovednosti řemesla zvládá taky. Občas jste ho možná potkali mimo akce, nicméně tehdy nosí honosné obleky a k vám se prakticky nezná, už asi jen proto, že jsou lidé kolem. Pokud je v akci, baví se s ámi normálně a rozhodně nenosí saténové a podobné drahé oblečení. To bývá oděn prostě a jednoduše. Nicméně při akcích se chová i uvolněně a odvázaně, záleží na momentech. S sebou pak vždy nosí jako osobní zbraň kord, se kterým umí velmi dobře zacházet. Ale nechybí i jiné pomůcky, jako třeba šktrící drát. Jinak je mu kolem třiceti let, nosí delší černé vlasy stažené do ohonu vzadu. Oči má hnědé a vždy z něho vyzařuje klid a rozvážnout, své emoce dovede kontrolovat. Pokud víte, nikdy neprojevil vyloženě zlost a nikdy nekřičel vztekem. Je štíhlé, šlachovité postavy až atletické. Určitě nepatří k nejsilnějším lidem, ale mrštný je dost. Na sobě má momentálně prostou halenu a koženou kazajku, plátěné kalhoty a vysoké kožené boty |
| ija | Brego Belgaard |
Mladý muž "jižního" typu – snědá tvář s tmavě hnědýma očima rámovaná
pramínky hnědých kudrnatých vlasů, tělo a pohyby šermíře. Ve městě je cizinec. Přicestoval někdy před třemi, čtyřmi lety a usadil se tu. Nemluví moc o tom odkud je a co dosud dělal, ale z různých narážek se dá usoudit, že má za sebou nějaký čas v armádě, přepadání pocestných i pobyt v klášteře. Pokud tedy budete věřit všemu. Dost možná si něco z toho vymyslel. Je jisté, že si svoje už prošel. Velmi dobře šermuje, pere se na nože i na pěsti, háže dýkama a kuše mu taky rozhodně není cizí. V akci se chová s klidem (a možná i chladem) profesionála. Překvapivě ale umí i zpívat a recitovat verše, ba i na mandolínu jednou v opilosti hrál, a ne nejhůře. Není divu, že na něj letí ženské, čemuž se ani trochu nebrání. Pokud tedy není v akci. Stejně rád jako prohání sukně se i napije. Dává přednost vínu, ale nevybírá si. Opilý se rád popere. Shrnuto a podtrženo, je to veselý kumpán, který si rád užívá života. |
| myvy | Adriana |
Má dlouhé husté zrzavé vlasy, spíše už k červené, než zrzavé barvě.
Obličej má jemný a mladý, plné rty a zelené oči; nemůže jí být víc, než pět
a dvacet let. Ohledně výšky, tak do dvou metrů jí může chybět tak dvacet centimetrů a je štíhlá, i když rozhodně ne vyzáblá. Koneckonců, soudě podle toho, v čem je oblečená a co má sebou, by ani vyzáblá být nemohla. Na sobě má hrudní plát z velmi kvalitní oceli, který zajímavě kopíruje její postavu, obzvláště co se nerovností na hrudi týká. Na pancíři je vyleptán můj rodový erb, dost kvalitní práce. Dále má ramenní chrániče ze stejné oceli. Na nohou má upnuté kožené kalhoty, sepnuté zdobeným koženým páskem. Upnuté nejspíše proto, aby co nejméně překážely v pohybu. Na nich má ještě ocelové chrániče stehen a pak už jen vysoké jezdecké boty. V podpaždí drží přilbu s rudým a hustým chocholem. (Hodně podobné ikonce) |
