Deník AriMaina

Kdesi v lese:

"Už zase mi přišla zpráva od Rodrigua na poslední chvíli" čertím se, když obdržím .- pokolikáté už? - vzkaz od dotyčného. Nebylo to zas až tolikrát, i starý zasloužilý dřevorubec by to spočítal na svých zbývajících prstech na obou rukou…

Sbírám si svoje nádobíčko a přitom bloudím ve vzpomínkách, kterak mi po mé druhé akci AnDaren ukazovala město a… jej, ještě teď mi je špatně, když na to pomyslím :-)

Nemohu nechat Rodriga čekat a tak střídám rychlou chůzi s během…

Mám štěstí, na kraji města jsem před západem slunce, rychlou chůzí procházím naučenou trasou… A opět se mi vracejí vzpomínky, když jsem poprvé šel do města a byl schopen zabloudit po pětistech krocích. Díky AnDaren! pomyslím si vděčně, teď už tady nezabloudím a je to jen díky tobě….

Vzpomínky mě dovedli až před hřbitov. Tak Arísku napomenu se v duchu, dost vzpomínání, teď se musíš soustředit na přítomnost a zajdu k boční zdi starého hřbitova. Přeci jen - kdo je na hlavní ulici opravdu opilý a kdo to jen hraje? . Tiše a rychle se škrábu na zeď a pak měkce doskakuji na druhé straně …

Pak obezřetně přicházím ke známé hrobce, a vcházím opatrně dovnitř, kde zjišťuji, že dnešní úkol bude něco většího, když je tu takové shromáždění. "Brej večír" pozdravím bez úsměvu, ale pak se mi přeci jen rozjasní líce. "AnDaren ! Tys tu taky?" optám se udiveně. Pak spolu trošku diskutujeme.

Společně s dalšími čekáme na opozdilce a jsem rád, že jsem přišel ještě před Silinem, který s Rodrigem spolupracuje dost dlouho - podezřívám jej, že je "pravá ruka" Rodrigova….

Dál už budu v deníčku stručnější, tímhle tempem bych jej popsal velice brzy.

Příchod mága Dorneuse Egy (27.10.2005) mě rozčílil, protože jeho metoda příchodů pomocí magie mě vždy oslní. Nejraději bych ho zaškrtil a spolu se mnou všichni, které v hrobce oslnil. A čekáme dál a přicházejí další a další. Začíná mě trochu pobolívat žaludek - jednak je to tím, že je tu už dost těsno, druhak si představuji, jak budeme nenápadní, až půjdeme všichni naráz  někam pro Rodriga pracovat…

Silin nás posléze zavedl do hrobky do tajné místnosti, kde už nás čekal Rodrigo. "Nebudu to zbytečně okecávat." řekl nám. "Přivedete mi Vránu. Živou." Stragen se hned optal, co všechno dalšího musíme vědět, všichni ale chápeme, proč je nás tu dnes tolik.

"Jistě, že pár informací mám. Ale neplatím vás za to, abych vám všechno strčil až pod nos, budete se muset snažit.
Takže, Vrána "pracuje" kolem hlavního města, v okruhu tak dvou dní koňmo.
Naposledy byla viděna u městečka Karvis a pokud vím, tam bývá vídána docela často, takže je celkem pravděpodobné, že tam někde bude její základna.
Počet lidí z její družiny vám neřeknu, to nikdo přesně neví.
Samozřejmě je vám jasné, že má velkou podporu mezi lidmi, stojí za ní.
Ale myslím si, že pro vás nebude těžké dostat z těch tupců informace, které potřebujete." Rodrigo se poohlédne po Silinovi a pokračuje:
"Takže, jak už jsem řekl, chci ji živou a pokud možno tak živou, aby žila ještě hodně dlouho.
Co uděláte s tou sebrankou kolem ní je na vás.
Bez ní se stejně už na nic nevzmůžou.
No a jistě, finanční stánka naší věci.
Takže - jestli mi ji přivedete, čeká na každého rovná tisícovka pěkných kulaťoučkých svítících zlaťáčků.
No, a kdo se na to necítí, ať rovnou vypadne!"

Hloupé je, že nikdo neví, kdo pro vesničany Vránu hraje, takže jen tak na ulici nikoho nesebereme. Bude to hledání jak se patří a k tomu bude potřeba i pořádná porada, ale zde v podzemí hrobky je to značně nevhodné, Dorneus proto navrhl že nás přenese do své magické věže.

Jdeme ven z hrobky a přestože se snažíme mluvit tiše, naše hlasy se rozléhají a znějí nepřirozeně. Ukázalo se, že nás někdo poslouchal a teď po nás hodil kámen zabalený v pergamenu. Silin okamžitě vystartoval po schodech z hrobky a můj instinkt mi velel udělat totéž. Dole zatím čtou pergamen:

Noc to byla temná, ponurá, vraní
a ve věži se dvě dítka zrodila.
Temnotou spěchá z hradu paní.

Pod pláštěm jedno z děcek skrývá,
že byly dvě, matka v hradu netuší,
temnota a zloba někdy navrch mívá.

Nyní národ tu jednu jen zná,
o druhé nemá tuchu, ponětí.
Moc však získá právě krev zlá.

A teď je zde bez paměti Vrána,
tvář svou ne vždy ale skrývá,
ač neměla, přece dožila se rána.

Únoskyni děcka velký vliv stačí,
na hradě nyní pravá ruka je.
Ta nyní líčí na Vránu lep ptačí.

Nečeká však na Vránu život v klecích,
pokud bude jednou lapena,
jen bez jména temný hrob v lesích.

To právě vás pálí ta horká kaše,
vy, ptáčníci, spatříte tvář známou.
Jaké pak bude rozhodnutí vaše?! "

Nu, tak tím se nám zjednodušuje hledání, ale poněkud zamotávají nejen naše pohnutky a svědomí, ale hlavně příběh. To ale budeme řešit až ve věži. Teď se musíme dostat z hrobky, neboť náš neznámý přiklopil víko. Bylo nás dole dost a tak je víko stranou skoro hned, ale přesto už vidíme temnou postavu přehupující se právě přes hřbitovní zeď hned vedle hrobky. Pokouším se co nejrychleji sundat svůj luk ze zad, založit šíp a vystřelit prakticky bez míření a zasahuji. Ozval se výkřik dívky nebo mladého hocha a dva z našich se za ním vrhají. My ostatní mezitím uklízíme okolí hrobky a já raději prozkoumávám blízké okolí hrobky. Co kdyby tu byl někdo další. Ti dva našeho neznámého nedohnali a tak nás Dorneus teleportoval k sobě…

Věž má několik místností a Dorneus nás zve do té druhé, kam jeho sluha přinesl nějaké to malé občerstvení a Raymond vypráví jak honili se Silinem neznámého (nebo možná neznámou) a své vyprávění dokončit slovy: "… byl rychlejší a zaklap před náma mříž kanálu. Měl to nachystaný, tak to rovnou zamknul. Ani sme to nezkoušeli votevřít, páč už bylo stejnak pozdě. Sou tam po pár krocích křižovatky, kde by se ztratil i celý městský gardě, natož nám."

Pak se dohadujeme co si o tom myslíme a pár lidí naráží na to, že o nás někdo věděl a že Silin při pronásledování z nějakého důvodu zastavil. Pak taky záleží jak se k tomu postavíme, jestli Vránu předat Rodrigovi, nebo jí naopak pomoci k trůnu a tím pádem porušil loajalitu… Proto se chystáme rozdělit na dvě skupiny. Jedna, jenž bude pátrat po městě po nějakém pamětníkovi, nejlépe po chůvě nebo kojné, druhá pak bude hledat Vránu ve městě Karvis. Cestus tvrdí že na současnou královnu má vliv právě nějaká chůva nebo vychovatelka.

Naše skupina se rozdělila - Stragen, Dorneus, Brego a Andaren zůstanou ve městě, přičemž Stragen nám pomůže s namaskováním a koňmi a Dorneus nám iluzí na den změní tváře a naše tváře přičaruje na nějaké Stragenovo vojáky. Díky tomu já, Cestus, Silin, Raymond a NyasMare a Jamal budeme moci nenápadně vyjet z města. Styčný bod obou skupin budě buď u Stragena nebo Dorneuse. A abych nezapoměl, Dorneus vyrobil dočasné komunikační koule…

Poté jsme Dorneem přeneseni do Stragenova sídla: Budova je trojkřídlá. Jedno hlavní a dvě z prvního vycházející tak, že se mezi nima tvoří dvůr, z jedné strany otevřený. Když se díváme na hlavní křídlo zepředu, je vodorovně a na stranách se na každé napojuje jedno další křídlo kolmo k hlavnímu. S tím, že to napravo je o něco kratší.
Dvůr je dlážděný kočičíma hlavama a brána vede skrz střed hlavního křídla. Na té volné straně dlážděný dvorek plynule přechází do zahrady, která je kolem celého sídla a tvoří zbytek čtvercové parcely. Ta je obehnána tři a půl metru vysokou zdí s ochozem. Brána ve zdi, naproti hlavní budově. je dřevěná, pobitá pásy železa. U ní je malá věž. Taková je i v každém rohu pozemku.

Zde se k nám připojuje Adriana, kapitánka Stragenovo stráže, několik jejich lidí a po půlhodince je již vše připraveno, tedy jak má nová tvář tak i zbroj, uniforma a kůň.Vyrážíme pomalu již za svítání…

[ 27.3.2008 22:39:31  dál zatím není odehráno nebo přepsáno]